Článek
Roste volání po znovuzavedení trestu smrti. Autoři tohoto požadavku totiž zapomínají na jednu důležitou věc. V žádné zemi světa, kde je tento trest aplikován, nevedl a nevede ke snížení kriminality. Dokonce i v Číně, kde vás popraví i za blbost, jakou je korupce tato hrozba na její snížení nemá žádný vliv. Stejně jako ve Vietnamu. A pokud se podíváme, co civilizovanějších zemí, ve smyslu zákonů, tak například v USA hrozba popravy vrahy, znásilňovače a únosce vůbec netrápí. Dokonce i ve státech, kde byl trest smrti v rámci USA znovu obnoven, tento fakt na kriminalitu neměl žádný velký vliv.
Proč se tedy někdo domnívá, že v Česku by tomu bylo jinak?
To je otázka, ale podívejme se na myšlení zločince. Je to snadné. Každý z nás už něco špatného provedl. V dětství jsme něco rozbili nebo i ukradli. A neříkejte, že ne. A pokaždé jsme si byli jistí, že na to nikdo nepřijde. Například zatajená poznámka, vyzmizíkovaná pětka v žákovce a podobně. Zločinec uvažuje naprosto stejně.
Pokud hovoříme o vraždách, tedy o úkladné úmyslné vraždě, nikoliv o zabití, pak žádný úkladný vrah tento čin nespáchá s vědomím, že bude dopaden. Proto hrozba vězení nebo elektrického křesla nemůže zabrat. Jaký tedy má trest smrti význam?
Žádný.
Kromě rizika, že popravíme nevinného. A pak je tady ještě jedna otázka.
Často dostávám dotaz, jak bych mluvil, kdyby se jednalo o někoho blízkého. Odpověď je snadná. Mluvil bych stejně. Protože smrt pachatele by mi blízkou osobu nevrátila a jedinou chvilkovou úlevu by mi mohlo přinést, kdybych krátce po činu dotyčného zlikvidoval sám. Ale ani to by mi mrtvého nevzbudilo.
V souvislosti s únosem chlapce se o trestu smrti v diskuzích hodně píše, ale je to nesmysl. Ani tam, kde tento trest je, by jej pachatel nedostal. Navíc celý případ je zahalen velkou mlhou, a jelikož to zákony v případě dětí nedovolují, celou pravdu se nedozvíme. Já ale věřím, že policie vše pečlivě vyřeší.
