Článek
Některé nepůvodní rostliny a živočichové mohou obnovu přírody zkomplikovat – a včasné rozpoznání problému rozhoduje o tom, jak obtížné bude jeho řešení.
Výsypka může na první pohled působit jako místo, kde příroda začíná od nuly. Ve skutečnosti nabízí pestrou mozaiku podmínek: osluněné svahy, obnaženou zeminu, vlhké prohlubně i vodní plochy. Právě tato rozmanitost umožňuje návrat mnoha druhů, včetně těch, které v běžné zemědělské krajině obtížně hledají prostor. Výzkumy posttěžebních území v Ústeckém kraji ukazují, že některé výsypky mohou být cenným útočištěm ohrožených rostlin a živočichů.
Při obnově takové krajiny proto není jediným cílem co nejrychleji zakrýt holou půdu zelení. Důležité je zachovat prostředí, ve kterém se mohou rozvíjet různá přírodní společenstva.
Nepůvodní ještě neznamená invazní
Nepůvodní druh se na nové území dostal s přispěním člověka. Ne každý takový druh se však začne nekontrolovaně šířit. Invazní druhy dokážou vytvářet životaschopné populace a pronikat na další místa. Některé přitom vytlačují původní organismy, mění podmínky prostředí nebo přenášejí nemoci. Odlišným jevem je expanze původních druhů: ani rychle se rozrůstající domácí rostlina není automaticky nepůvodním invazním druhem.
Pro správce výsypky z toho plyne podstatná otázka: Co zde roste nebo žije, jak rychle se to šíří a co může být jeho přítomností ohroženo? Samotná velikost porostu nestačí k rozhodnutí.
Zelená plocha může skrývat úbytek rozmanitosti
Příkladem jsou zlatobýl kanadský a zlatobýl obrovský. Jejich žluté květy vypadají působivě, oba druhy se však rozmnožují semeny a rozrůstají pomocí podzemních oddenků. Zlatobýl kanadský může hustým porostem a silnou kořenovou konkurencí omezovat ostatní rostliny. Z pohledu posttěžební krajiny je tedy varováním situace, kdy pestrou vegetaci postupně nahrazuje souvislý porost jediného druhu.
Jiným příkladem je trnovník akát. Dobře snáší náročné podmínky a rychle roste, zároveň však dokáže měnit prostředí. Ve spolupráci s bakteriemi váže vzdušný dusík a obohacuje jím půdu. Společně se zastíněním tak vytváří podmínky, které nevyhovují řadě světlomilných rostlin a bezobratlých. Zvlášť problematické je jeho šíření do cenných suchých trávníků a dalších otevřených stanovišť.
Na výsypkách, kde mají zůstat zachované otevřené plochy, proto nelze hodnotit úspěch obnovy pouze podle počtu stromů. Rozhodující je také to, zda nové porosty neubírají prostor druhům, pro které je právě nezalesněná krajina důležitá.
Rak z akvária v posttěžební tůni
Invaze se neodehrávají pouze na souši. Konkrétní příklad pochází z Radovesické výsypky nedaleko Bíliny, kde byl v roce 2016 doložen rak mramorovaný. Tento původně akvarijní živočich má neobvyklou schopnost: samice se rozmnožují bez samců. I jediný jedinec tak může založit novou populaci. Dalším rizikem je schopnost přenášet račí mor, který je pro původní druhy raků smrtelně nebezpečný.
Tento příklad ukazuje, proč nelze čekat, až bude invazní druh „všude“. U organismu s vysokou schopností rozmnožování nebo přenosu závažné nemoci může být důvodem k rychlé reakci už první potvrzený nález.
Kdy zasáhnout – a proč nestačí jednou posekat
Prakticky je potřeba zpozornět zejména tehdy, když se invazní druh šíří do dosud neobsazených částí území, proniká do přírodně cenných stanovišť nebo začíná měnit jejich charakter. Na rozsáhlé výsypce dává smysl přednostně chránit nejcennější místa a zachytávat nová ohniska. Odborné metodiky rozlišují priority podle konkrétního druhu i hodnoty lokality.
Způsob zásahu ale musí odpovídat biologii organismu. Zlatobýly lze oslabovat opakovaným kosením, které zároveň omezuje tvorbu semen. Křídlatky dokážou regenerovat z oddenků a částí lodyh, takže odstranění nadzemních částí nemusí problém vyřešit. U akátu může nepromyšlené pokácení naopak vyvolat bujné obrůstání z kořenů a pařezu. Účinná péče proto často vyžaduje několik let zásahů a následných kontrol.
V posttěžební krajině je přitom potřeba zvažovat i dopady samotného opatření. Pokud lokalita poskytuje útočiště vzácným druhům, cílem zásahu má být jejich ochrana. Volbu postupu je proto vhodné řešit se správcem území a odborníky.
Co může udělat návštěvník?
Pomoc může začít fotografií. Podezřelý nález je vhodné zaznamenat spolu s datem a přesnou polohou a předat správci území. Určení druhu je důležité ověřit, protože podobně vypadající organismy mohou vyžadovat zcela odlišný přístup.
Raky ani jiné živočichy není vhodné přenášet mezi vodními plochami. Dobře míněná „záchrana“ může pomoci rozšířit invazní druh nebo původce onemocnění.
Výsypky mají šanci stát se překvapivě bohatou součástí nové krajiny. Jejich hodnotu však neurčuje jen to, kolik zeleně na nich přibude. Důležité je, zda v ní zůstává místo pro různé druhy – a zda dokážeme včas rozpoznat okamžik, kdy jeden z nových obyvatel začíná tento prostor ostatním brát.
Zdroje:
https://invaznidruhy.aopk.gov.cz/caste-dotazy
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/hnedouhelne-vysypky/
https://soutok.aopk.gov.cz/web/invazni-druhy/invazni-rostliny
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/mezinarodni-ochrana-prirody/udrzitelnost-a-rozvoj-prirodnich-suchych-travniku/
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/likvidace-raka-mramorovaneho-na-proseku/
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/rak-mramorovany-potreti-tentokrate-opet-v-praze/
https://aopk.gov.cz/web/invazni-druhy/metodiky-prirucky
https://kokorinsko.aopk.gov.cz/web/invazni-druhy/nalez-invazniho-druhu
