Článek
Charlieho Kirka jsem sledoval několik let. Poslouchal jsem desítky rozhovorů a viděl stovky videí, kde slušně a trpělivě debatoval s kýmkoliv. Jako konzervativec a křesťan měl samozřejmě názory, které v dnešní společnosti nejsou populární, někdy zněly drsně a kdybych musel, i já bych asi našel něco, s čím bych nesouhlasil. Ostatně, jako u každého. Ale na každý výrok, který dnešní levici připadá kontroverzní, připadalo minimálně sto videí, kde slušně a s respektem debatoval i s lidmi, kteří ho zjevně nenáviděli. Jeho schopnost naslouchat a debatovat byla fenomenální. Tím se proslavil. Tím, že se svými oponenty mluvil.
Jeho smrt mě zasáhla, ale ještě víc mě vykolejily nenávistné reakce, co se okamžitě rozjely. Ne vůči vrahovi, ale vůči Charliemu. Smrt ještě nebyla ani potvrzena a velká část internetové levice už trávila svůj čas vyhledáváním kontroverzních výroků, nad kterými by se mohli pohoršit a obhájit si tak jeho smrt. Zvrácenost situace dokazovala i přiznání spousty z nich, že o Kirkovi doteď neslyšeli. Stejně jako překrucování, vytrhávání z kontextu nebo vymýšlení výroků, které Kirk nikdy neřekl.
V takových situacích se říká, že člověk má být raději se svými blízkými, a sociální sítě ignorovat. Twitter není reálné místo. Jenže někteří lidé tam reální jsou a kromě obvyklých zastánců progresivní levice, kteří jsou nenávistní už z principu, mě zaujala reakce Martina Pánka, šéfa Institutu liberálních studií, který sem sepsal článek plný nenávisti i jménem zmíněného institutu. Tento článek je reakce na ten jeho.
Prvního jeho vyjádření jsem si všiml na Twitteru. Na dotaz, kdo vlastně je Charlie Kirk odpověděl, že „top vymrdanec“. Nepřekvapilo mě to tolik, protože už po smrti Rushe Limbaugha projevoval taky nadšení komentáři typu „good riddance“. Po dalších nenávistných postech přišel i zmíněný článek.
Z velkorysosti začnu tím pozitivním, čím se Pánkova kritika od ostatních lišila. Zaprvé, krátce zmínil, že „vražda je zavrženíhodná a špatná“. Takže aspoň nějaké stručné odsouzení politického násilí za názor tu je. Zadruhé, svá obvinění většinou dokládal odkazy, což většina Kirkových kritiků nedokázala. To nám dává možnost si je postupně projít a posoudit.
Pánek hned ze začátku nazývá Kirka „nenávistným rasistickým trollem“ a rovnou jde odsuzovat „extremismus alt-right podcastů a v tradičních médiích“, aniž by tyhle názory něčím podložil.
V dalším odstavci zmiňuje projekt Professor Watchlist, za nímž stojí Kirkova organizace Turning Point USA. Projekt upozorňuje na profesory, kteří diskriminují konzervativní studenty, v lekcích tlačí levicovou propagandu, nebo například vyzývají k islámskému terorismu. Jako student nebo rodič studenta bych o takových profesorech rád věděl a udělal bych vše proto, aby na ně moje dítě nenarazilo. Nechám na posouzení čtenáře, jestli je takový web užitečný nebo ne.
Dále zmiňuje další projekt, kteří spustili Kirkovi fanoušci po jeho smrti, kde údajně vznikají seznamy lidí, co oslavovali jeho smrt. Pánkův odkaz v článku nefunguje a jinak se mi nepodařilo projekt dohledat, takže v tento moment neumím ověřit, jestli skutečně existuje, nicméně Kirk s ním nemá nic společného, protože v době jeho vzniku byl již po smrti. Takže tento bod je irelevantní.
Následuje odstavec se „závadnými“ výroky. Například v souvislosti s deportacemi, že pokud někdo bude mařit výkon spravedlnosti, může být zatčen. To vážně není nic šokujícího a trest za to hrozí i u nás.
Pánek pokračuje, že ve svém podcastu Kirk vyzval úřady, aby na hranicích zřídily „občanskou gardu“, která by bránila „bílou populaci“ před tím, co popsal jako „invazi do země“. Připomeňme, že Kirk není politik a tento názor vypustil ve svém názorovém podcastu, takže mi cokoliv z toho nepřipadá nijak skandální, ale přesto si dovolím doplnit kontext.
Ad „občanská garda“ - Kirk to zmínil jednou jako jeden z návrhů, jak řešit krizi na Texaské hranici, takže je těžké soudit, jak vážně to myslel. Nicméně, americký právní systém na „deputizaci občanů“ pamatuje. Může se pro ni rozhodnout šerif, nebo náčelník policie, může to udělat i guvernér státu nebo prezident, a právo na občanské zadržení podezřelého do příjezdu policie uznává většina amerických států. Zní to nestandardně, ale situace na hranici za Bidena byla velmi nestandardní.
Ad „bílou populaci“ - tady citoval Demokraty, kteří se podle něj otevřeně přiznali, že chtějí do země pustit své nové voliče a zmenšit bílou část populace. Nebudu rozebírat, jestli je to pravda nebo ne, ale nepředstírejme, že progresivní levice netrpí k bílým lidem, řekněme, neláskou.
Ad „invaze do země“ - dva až dva a půl milionu ilegálních překročení hranic každý rok za Bidena lze nazvat různými termíny a byť to nesplňuje právní definici invaze, tak rétoricky to není zas takový přepal, abychom se nad tím pohoršovali. Pokud stát není schopen kontrolovat hranice a přes ně proudí nekontrolovaně velké množství lidí, pak je to pro daný stát ohrožení, stejně jako vojenský vpád.
Dále Pánek píše, že Kirk propagoval rétoriku bílé hrdosti tvítem „Whiteness is great. Be proud of who you are“, ale schválně ignoruje, že hned pod tím píše „All colors and races are great, agreed“ a že to zjevně psal jako reakci na sebemrskačství bílých liberálů, kteří vidí za všemi problémy světa právě barvu kůže svých předků.
Pokud vám denně mainstream media servírují návody, jak se zbavit své „bílé viny“, není nic extrémistického, když vám někdo řekne, že na bílé barvě vaší kůže není nic špatného. Stejně jako na jakékoliv jiné barvě.
Krik prý varoval před konspirační teorií „velké výměny“. Stačí se podívat na demografické trendy v USA i Evropě a zjistíte, že tahle konspirační teorie je už delší dobu realita. Podle US Census Bureau tvoří „non-Hispanic Whites“ (tedy běloši, kteří nejsou Hispánci) už jen asi 57–58 % populace (2020) a podíl dál klesá. V dětské populaci už jsou menšinou. Politika otevřených hranic Demokratů k tomu zjevně velmi přispěla. Výměna se děje. Říct to nahlas není nic kontroverzního.
V dalším odstavci Pánek píše, že Kirk byl posedlý „černou kriminalitou“. Nebyl, jen zpochybňoval, že Affirmative action, která je založena právě na rasistické myšlence, že vaše barva kůže predeterminuje míru vaší kriminality, je správné řešení, jak řešit černou kriminalitu, která opravdu je v US disproporčně velká. Tady byl jeho postoj naopak protirasistický, protože Affirmative action používá diskriminaci a rasismus k potlačení problémů způsobených údajnou diskriminací a údajným rasismem. Kirk opakovaně tvrdil, že musíme ke každému přistupovat stejně, bez ohledu na jeho barvu kůže.
Dále je prý problematické citování dvou statistik. Ta první je s vysokou pravděpodobností špatně, a je v pořádku, že na to Pánek upozorňuje, byť jako důkaz nějakého rasismu to brát nelze. Spíš je to dezinterpretace dat. Druhá je ale správná a vychází z respektované studie. Není tedy důvod se nad jejím použitím pozastavovat.
Přeložit „trans-affirming care“ jako „péči podporující transsexuály“ chce velkou dávku naivity a pohoršovat se nad tím, že někoho nazval „sviní“ nebo „larvou“, v momentě kdy ho protistrana, včetně Pánka, označuje za nacistu, fašistu, vymrdance, rasistickou spodinu a oslavuje jeho smrt, mi přijde přinejmenším pokrytecké.
Podle Pánka jsou jeho největšími proviněními to, že se „přidal na stranu Ruska“, byť pro to není žádný důkaz kromě toho, že „nebyl nadšený z posílání peněz do války“, která se Američanů nijak netýkala. Málokdo by z toho byl nadšený. A druhým hlavním proviněním Kirka mělo být to, že jeho organizace pomáhala s dopravou protestujících ke Kapitolu 6. ledna. Dle Pánka zřejmě Kirk musel vědět, co se ten den bude dít, protože jinak si neumím vysvětlit, co je na logistice pro protestní akci, kterých protistrana organizuje násobně víc, tak špatného.
Pánek pak uzavírá text citacemi Elizabeth Spiersová, podle které „Není nutné se účastnit této kampaně na očištění pověsti“. Škoda, že podobné názory se neobjevily, když jsme se povinně všichni museli účastnit kampaně za svatořečení zločince a násilníka George Floyda. Komu se to tehdy nelíbilo, okamžitě byl označen za rasistu. To srovnání je vůbec zajímavé a demonstruje, jaké hrdiny si obě strany vybírají a jak přistupují k uctění jejich památek.
Zatímco řádění ve jménu zločince Floyda přineslo několik mrtvých, násilnosti, rabování, zapálená auta i budovy a škody v řádu stovek miliard ve stovkách měst, příznivci Charlieho Kirka se ničeho takového nedopustili. Místo toho drželi minuty ticha, mše, v Praze za něj zapálili svíčku a odsloužili mši. I u těch si progresivní levice nemohla pomoci. Mši přišli narušit a pietní místo několikrát poničit. Vážně má být tohle ta lepší a tolerantnější strana?
Nutno dodat, že u Floyda Pánek necítil potřebu ho nálepkovat a urážet za jeho kriminální minulost, zatímco u Kirka, který se provinil jen tím, že s oponenty debatoval, tu potřebu cítil velmi intenzivně.
Zbytek textu už jsou jen klasické nálepky a urážky, ke kterým nemá smysl se vyjadřovat. Dnes už o motivu vraha víme mnohem víc a je jasné, že podíl viny na vraždě nesou i lidé, kteří Charlieho neprávem označovali za fašistu, nacistu a mnoho dalších nálepek. U vyšinutých individuí vzbudili pocit, že Charlieho slova jsou formou násilí, kterému se musí bránit za každou cenu.
Smrt Charlieho Kirka je velkou ztrátou pro Republikány i pro celý svět. Každý, kdo ho znal osobně, se o něm vyjadřoval jen v tom nejlepším světle. Byl to zjevně výborný otec a milující manžel. Proslavil se tím, že mluvil s kýmkoliv. S respektem poslouchal i ty, co ho nenáviděli. A za to si od názorové opozice vysloužil smrt. Za to, že s nimi mluvil. Něco takového progresivní levice neodpouští.
