Článek
Moje poslední návštěva babičky ve mě zanechala rozporuplné pocity a já teď vím tajemství, které nevím, zda mám prozradit, a navíc mě to celkem trápí. Babi mi totiž oznámila, že vše budu dědit já a bratr a naše máma nedostane nic. Prý ji vydědí.
Když to řekla, nevěřila jsem vlastním uším. Sice mezi sebou vždycky měly spory, ale nestalo se nic tak hrozného, aby podnikala takové kroky. Vůbec jsem nevěděla, co na to říct a vyjádřila nesouhlas, ale to bylo k ničemu, je zkrátka rozhodnutá a měnit to nebude. Navíc jsem s vyslechla, že jsem nevděčná a měla bych být ráda, protože dostanu většinu.
Jak k tomu ale přijde její dcera, která nic netuší? Stoprocentně vím, že to mezi námi neudělá dobrotu. To babičce samozřejmě nedochází a když jsem jí to řekla, prohlásila, že to už se jí týkat nebude.
Ani si neuvědomuje, do jaké situace mě dostala. Kdyby mi nic neřekla, bylo by to lepší, tahle informace mi vlastně k ničemu není. Akorát mě dostala do stresu a já se necítím komfortně.
Říct, nebo neříct?
Stojím teď před rozhodnutím, zda to mámě říct, nebo ne a připadám si jak v Sophiině volbě. Protože pokud to neudělám, bude to jednou brát jako zradu. A rozhodně nedokážu dělat, že jsem nic nevěděla a v podstatě jí lhát do očí. To bych nezvládla a bylo by to pak ještě horší.
Nechci do toho zatahovat bráchu, kterému je snad vše jedno, je to klasický flegmatik a holčičí „problémy a války“ nechce v žádném případě řešit.
Musí říct, že mi babička pěkně zavařila.
