Článek
Na začátek je nezbytné říct, že mám tři sourozence a naše mamka celý život vlastní velký dům (činžák). Bohužel ani jeden z jejich dětí nebyl schopen vydělávat si tolik peněz, aby si mohl dovolit svůj dům nebo dokonce byt.
Možná vás napadne, proč jsme nešli bydlet do činžáku. Mamka nechtěla. A udělala dobře, protože jsme nikdy neměli nic zadarmo a museli si sami poradit. Co už dobře neudělala, bylo, jak po své smrti chtěla naložit s oním domem.
Slíbila, že mi dům dá
Co se týká konkrétně mé osoby, řekla mi, že celý činžák odkáže mně, protože jsem nejrozumnější. Ale nechtěla, abych to někomu někdy říkala, aby to mým sourozencům nebylo líto. Zároveň mi řekla, že je na mně, co s tím domem udělám a že ho můžu klidně prodat a peníze rozdělit. Moc jsem to nechtěla poslouchat, protože jsem si ani nechtěla představovat, že by tu mamka nebyla a zároveň jsem si nechtěla na dům dělat nároky, ale tak nějak nevědomě jsem s ním počítala. Taky hypotéku jsme si s mým mužem vzali s tím, že víme, že jednou bude dům můj.
Slíbila to ale nám všem
Jakmile mamka zemřela (už měla svůj úctyhodný věk), počítala jsem s tím, že závěť bude mluvit jasně. Zároveň jsem se bála, co na to mí sourozenci, až zjistí, že mi dala přednost a že mě měla ze všech nejradši. Ale bylo mi sděleno, že prý žádná závěť neexistuje. „Cože??“ To byla moje první reakce. Ještě víc v šoku jsem byla, když jsem zjistila, že to, co mamka řekla mně, řekla i mým sourozencům. Nikdy jsme se o tomto tématu nebavili, takže jsme to nevěděli.
Byl to pro mě šok a zklamání. A ne jen pro mě. Máma to myslela dobře… chtěla, abychom se dohodli. Jenže to bohužel vyvolalo opačnou reakci, my se dohodnout nedokážeme, jelikož každý chce něco jiného..
Nikdy tohle svým dětem neudělám a jasně včas majetek rozdělím tak, aby se nemohl nikdo dohadovat. V současné době se totiž vůbec nebavíme, nejsme schopni se na ničem shodnout a dům stojí.. jen tak. Škoda.
