Článek
Na začátku vztahu se partner snažil dělat mi jedno překvapení za druhým. Jakmile jsem mu asi po půl roce intenzivního překvapování řekla, že toho mám dost a že překvápka nemám vůbec ráda, naštval se a od té doby neudělal ani jedno. Byla jsem ráda, protože mě to vždycky znervózňovalo, ale teď chystám jedno překvapení pro něj.
Jsme spolu už sedm let a já už poslední dva roky mluvím o dítěti. Byla jsem nejdřív přesvědčená o tom, že děti stoprocentně nechci. Ale to se ve mně nějak změnilo. Partner se k tomu nemá vůbec, vlastně na děti neznám jeho názor, protože se k tomu nikdy nevyjádřil. Tedy jednou ano, když mi v opilosti řekl, že je rád, že nechci děti. Ale to beru, jako že moc nebyl při smyslech. Od té doby na téma děti nepromluvil. Možná mě to štvalo víc, než kdyby mi řekl, že děti ještě nechce.
Náš milostný život je velmi pravidelný a intenzivní, takže kdybych vysadila prášky, bylo by to raz dva. No a jak mě to napadlo, tak jsem to taky udělala. Prostě jsem je přestala brát a hurá – jsem v tom. Smích mě přešel ve chvíli, kdy mi došlo, že by se to nemuselo na druhé straně setkat se stejnou radostí, kterou mám já.
Proto jsem vyčkala do Valentýna. Je to přece svátek lásky a v tuhle dobu jsou lidé takoví víc mírumilovní. Takže jakmile nastane vhodná situace u večeře, kterou hodlám připravit, dozví se to. Pod talířem na něj bude čekat ono překvapení – těhotenský test. Hrozně se bojím a zároveň doufám, že to bylo jeho tajné přání a že se to setká s pozitivní reakcí.
Vím, je to docela drsné a správně bychom se na tomto kroku měli domluvit, ale stalo se. Bude to ode pro něj první překvapení a já doufám, že ne poslední.
