Článek
Čím více lidí ve svém životě potkávám, tím častěji si je škatulkuji. To slovo možná zní toxicky, ale tak to nemyslím. Stačí první dojem z toho, jak se onen člověk chová, a už vím, jaký cca bude, vychází mi to.
Samozřejmě neříkám, že člověk musí vždycky dát na první dojem a okamžitě ho odsoudit, ale spíš si dopředu zařazuji lidi tam, kam si myslím, že patří. Dále si to ověřím a pak už není o čem přemýšlet.
Chvástání, chlubení, vysoké sebevědomí
Jakmile někdo mluví o sobě, o tom, jak je skvělý, co dokázal, jak dobrý je v práci, kolik bere peněz, jakou zastává pozici a kdo ho všechno má rád, zpozorněte. Nic mu nevěřte, protože takový člověk bývá přesným opakem. Ňoumou, který není oblíbený, do kapsy má hluboko a v práci ani v životě moc schopný není. Samozřejmě tím myslím dospělé lidi nad 20 let, do té doby se to dá ještě tolerovat v rámci probíhající puberty a sbíráním životním zkušeností.
Pravdou je, že lidé, kteří opravdu mají něco za sebou, jsou spokojení a daří se jim v práci, o tom nemluví. Vlastně ti, co se chtějí rozvíjet, o sobě vůbec nemluví. Naopak naslouchají a učí se od ostatních. Z lidí si berou inspiraci a nemají potřebu mluvit o sobě, to jim totiž nic nedá.
A jak praví přísloví: „Potrefená husa se ozve jako první“, na tyto toxické lidi to přesně platí. Také jsou hodně slyšet, často mluví a jsou středem pozornosti. Takovým lidem se vyhýbejte. Nebo ne, možná si je naopak proklepněte a zjistíte, že je ve svém životě mít nechcete.
Vysoké ego, vysoké postavení
Může se stát, že potkáte někoho, kdo je opravdu profesně vysoko a chová se, jako by sežral všechnu moudrost světa. Tito lidé většinou ke svému postavení přišli jako slepí k houslím. Zdědili firmu po rodině, měli dobrý kontakt nebo jen štěstí. A i takoví lidé mohou mít vysoké vzdělání, dnes už není až takové privilegium mít vysokou školu, zvládne to kde kdo. Bohužel.
Moje rada zní: Dobře si vybírejte, kým se obklopujete, s kým mluvíte a komu důvěřujete. Zkoumejte, jak se vyjadřuje, jak vystupuje a jak mluví. A nenechte se zmást!
