Článek
Nedávno mě obsluhoval v restauraci číšník, který se mi při placení odvážil říct, že žádá o 20% dýško. Když to řekl, nejprve jsem myslela, že špatně slyším a následně jeho žádost odmítla. Urazil se a snažil se mi vysvětlit, že je to dnešní standard.
Opravdu? Vážně je už dnes nepsanou povinností zákazníka zaplatit o mnohonásobně navíc v době krize, velké inflace a rychlého zdražování?
Říká se, že by dýško mělo být 10 % z utracené částky. Dle iRozhlas Češi dávají 20–40 Kč.
Z pohledu číšníka rozumím tomu, že je jeho práce natolik náročná, že si dýško zaslouží, když svou práci vykonává, jak nejlépe umí, ideálně i s přidanou hodnotou pro zákazníka (udělat i něco navíc, než je v jeho náplni práce). Měl by ale k práci i k lidem přistupovat s pokorou a být rád za každou korunu navíc. Takovým lidem se to, věřím, vrátí a dočkají se i odměny ve formě dýšek za svou práci. Takových je ale málo.
V poslední době se spíše objevují ti, kteří nízké dýško odmítají a pár korun navíc berou skoro jako urážku, což dle mého názoru není absolutně na místě. Berou to asi tak, jako když vy za svou tvrdou odvedenou práci dostanete odměnu 50 Kč od šéfa a přitom byste si zasloužili mnohem víc. Máte pak pocit, že si vás neváží.
Dýško je rozhodně nepovinná položka, která by v žádném případě neměla být povinností. Má oddělit ty nejlepší od průměrných. Bohužel si na něj zvykli číšníci všech zařízení — od luxusnějších po pajzly.
Pohled zákazníka může být rozličný. Mám tu proto tři příklady. První je extrémní: dýška nedává nikdy, bez ohledu na to, kolik peněz má. Je toho názoru, že jsou číšníci za svoji práci placeni. Pak ale ti, co si je zaslouží, přestanou být motivováni a klesnou o úroveň níž k ostatním.
Druhý je opačný extrém: dává dýška vždy a všude, za všech okolností. Možná i tam, kde není zásluha, což následně buduje efekt „zasloužím si dýško bez ohledu na to, jak pracuji a vyžaduji ho,“ jako číšník, který obsluhoval mě.
Třetím příkladem je zlatá střední cesta, kterou preferuji já: dokážu ocenit dobrou práci a pokud za to obsluha stojí, ráda ji podpořím klidně i vyšším dýškem. Jakmile se ale někdo začne chovat povýšeně, drze nebo si snad diktuje, kolik mu mám dát, dávám ruce pryč a nedám nic. Zastávám názor, že dýško se sakra musí zasloužit, není to automatické.
Číšník má plat, ve kterém je zahrnuta celá jeho práce a něco navíc by absolutně neměl očekávat. A pokud pracuje velice dobře, měl by to vidět a hlavně ocenit především jeho zaměstnavatel.
Mnozí lidé mají navíc potíž s financemi a jsou rádi, když do restaurace párkrát zajdou. Rada pro číšníky: Nečekejte od lidí nic navíc a když už, buďte rádi i za pár korun, to je přece lepší než nic. Nikdy nevíte, kdo si k vám do restaurace sedl, jaký má život a finanční rozpočet. Neházejte všechny do jednoho pytle a nemějte přehnaná očekávání.
Na internetu se roztrhl pytel s číšníky, kteří se ve svých videích (na sociálních sítích Tik Tok a Instagram) obhajují a vysvětlují nutnost dýška. Samozřejmě ukazují na příkladech náročných zákazníků, že pokud číšníka posíláte pro drink po jednom a využíváte jeho služeb při každé příležitosti, máte na to sice právo, ale v takovém případě je dýško opravdu na místě. Některá videa berte s nadhledem, jiná vážně.
Každá situace je jiná, každý zákazník je jiný, ale to nic nemění na tom, že by měl být číšník pokorný a žádné dýško nuceně nevyžadovat. Jakmile za to bude jeho obsluha stát, klient ho odmění, ale rozhodnutí bude čistě na něm. Tak to mám nastavené já.
Pamatujte si, že každá země má nastavené jiné zvyky a například v Albánii nebo v Turecku je dýško vyloženě očekáváno.
