Článek
Odjakživa se dětem dávalo v obchodě do ruky pečivo, aby se zabavily. A dělá se to dodnes. Já nejsem jiná a moje dítě je tak moc živé, že rozhodně nemám jinou možnost. Zkrátka jí nevysvětlím, že to jíst zatím nesmí a také díky tomu můžu v klidu nakoupit a nikdo mě neruší. Ani nevnímám nějaké pohledy ostatních lidí, pokud jsou. To také nechápu, proč se každý nestará sám o sebe.
Jestli si lidé myslí, že rohlík nezaplatím? Je to proboha rohlík za tři kačky. Ale chápu, jde o princip. Já rohlík vždy nahlásím, pouze jednou se mi stalo, že nás prodavačka okřikla a zeptala se, jakto, že jí rohlík, když jsme ho ještě nekoupily. Tak jsem jí to vysvětlila a když slyšela, co by se dělo za scénu, pokud by rohlík nedostala, chápavě pokynula hlavou a ztichla.
Nedávno jsem se na hřišti bavila s maminkou, která tohle zkritizovala a řekla, že má natolik vychované dítě, aby pochopilo, že musí počkat a být v obchodě hodné a že rohlík dostane až po zaplacení. To jí gratuluji, já takové dítě nemám a to si myslím, že nemám špatnou výchovu. Zkrátka je každé dítě jiné a pokud ho tohle uklidní, proč ne.
Samozřejmě by bylo horší, kdyby rozdělávala čokoládu, jogurty apod. Ale jde pouze o jeden rohlík, vlastně ho nestačí ani dojíst, takže by se nemohlo stát, že na to zapomenu.
V dospělosti už to určitě dělat nebude, nebojte se. Mám pocit, že nejčastěji se k tomu mají potřebu vyjádřit ti, kteří děti vůbec nemají. Myslím, že takoví lidé do toho nemají co mluvit, protože ani nezažili ten pocit, kdy dítě brečí a nejde ho utišit ani zklidnit. Vy uděláte všechno pro to, aby bylo v klidu a nerušilo ostatní. A pokud vás to bude stát jen jeden rohlík, je to ideální situace.
