Článek
Když jsem byla mladší, milovala jsem vše okolo létání – letiště, dokonce i kontroly a samozřejmě samotné lety. Jenže s přibývajícím věkem jsem si čím dá tím častěji uvědomovala, co všechno se může stát. I přesto, že je letecká doprava statisticky nejbezpečnější, stejně mi tento fakt nepomohl v tom, abych byla v klidu.
Krátké lety vždy zvládnu, ale pokud letím 6 a více hodin, cítím se nekomfortně, protože jsem ve stresu delší čas. Zkoušela jsem všechno na uklidnění, včetně spánku, alkoholu, zabavením hrami, hudbou, ale i přírodními homeopatiky, které mají člověk zrelaxovat, ale bohužel nic nepomohlo.
Má obvodní lékařka je mladá a dá se s ní mluvit téměř o všem, takže mě napadlo, že jí napíšu e-mail s mým problémem a požádám ji, zda by mi nemohla pomoci. Čekala jsem, že pokud mi něco předepíše, budou to nějaké lehké zklidňující léky na zmírnění stresu a že si pro recept budu muset dojít osobně do ordinace. Přece jen bych e-mail nemusela psát já nebo bych léky mohla chtít pro někoho jiného, kdo ví..
Byla jsem velmi překvapená, když mi na můj email paní doktorka napsala, že mi posílá recept na léky na zklidnění a ať si užiji dovolenou. Potěšilo mě, že nebudu muset přes celou Prahu, co mě ale už příliš nepotěšilo, bylo, jaké léky mi paní doktorka napsala. Byl to Xanax, o kterém jsem shodou náhod viděla před pár dny dokument, kde je vyobrazeno, co takové léky umí a proč je rozhodně nebrat.
Myslela jsem si, že dostanu Neurol, Lexaurin nebo něco lehčího, ale taková antidepresiva, na kterých se lehce vypěstuje závislost? To mě tedy doopravdy překvapilo.
Léky jsem si v lékárně vyzvedla a možná jsem měla nakonec větší strach z účinků těch léků než ze samotného letu. Zkusila jsem si vzít půlku a nic moc jsem na sobě nezpozorovala. Možná jsem se až příliš sledovala a rozhodla jsem se, že si další už nevezmu. Nějak mi o strach nedovolil a lety jsem proto absolvovala bez „zklidňováků“.
