Článek
Antibiotika dobrovolně nikdy neberu, ale stalo se, že jsem neměla na výběr. Dostala jsem od obvodní předpis a i když mi nebylo vůbec do skoku, musela jsem si ho dojít vyzvednout.
Naštěstí byla lékárna pár kroků, takže jsem věděla že to bude rychlé. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mě tam naštvou natolik, že zapomenu na to, že mi je zle.
Vystála jsem si frontu, což už to bylo unavující a jakmile jsem přistoupila k pokladně, dala jsem paní lékárnici načíst e-recept s mými antibiotiky. Načetla a odešla hledat příslušnou krabičku. Když se vrátila, spustila na mě pokyny k tomu, jak kdy a kolik toho mám brát a než jsem stihla něco říct, už markovala volně prodejná probiotika.
Až potom mi řekla, že tohle si k tomu mám dávat a proč je to užitečné. Koukala jsem na ni s otevřenou pusou a nevěřila tomu, co se právě stalo. Pardon, ale já jsem nic takového kupovat nechtěla a ona se mě ani nezeptala a už to namarkovala? No to semi snad zdá, říkala jsem si pro sebe.
Jakmile jsem se z toho vzpamatovala, už se mě ptala, jak budu platit. Tak jsem si zarazila a řekla, že bych byla nejprve ráda, kdyby z nákupu odstranila položku, kterou jsem vůbec nechtěla. Začala namítat, že je to ale nutné a že to potřebuju, jinak budu mít rozhozená střeva. Tak jsem se na ní nechápavě podívala a řekla, že děkuji, ale že probiotika mám doba, protože je beru pravidelně. Znovu jsem ji požádala, aby položku odstranila.
Koukla na mě velmi zle a vyčítavě, že teď to bude muset celé stornovat. To je ale její problém, způsobila si to sama. To jsou dnes takové marketingové triky, že se člověk ani nenaděje a platí za věci, které sám nechtěl.
Do této lékárny už v životě nepůjdu, protože mě to dost namíchlo. Nechápu, kde to žijeme a jak se k sobě chováme. To mají tento postup lékárnice nakázané nebo jak je tozo možné?
