Článek
To, že jsem Češka, neznamená, že musím mít ráda vše, co je typicky české. Narážím například u jídla. Nevadí mi omáčky, ani knedlíky nebo buřty či guláš, ale nemůžu cítit svíčkovou. Prostě mi nechutná.
Když toto někde řeknu, lidi na mne koukají s vykulenýma očima a nechápou, jak je to možné. Říkají, že svíčkovou mají rádi přece úplně všichni. Ne, já ne. Neměla jsem ji nikdy ráda a jediné, co bych si dala, je to maso, ale tu rozmixovanou zeleninu, která je ještě ke všemu kyselá, to tedy vůbec.
Už se tomu směju a vždycky, když chci někoho šokovat, řeknu mu o sobě tenhle fakt a diví se úplně všichni. Je pravda, že neznám nikoho, kdo by to měl stejně jako já a připadám si spíš jako cizinec, který se šklebí při ochutnávání typické české kuchyně.
Jakmile přijdu na návštěvu a někdo s nadšením oznámí, že je k obědu svíčková a že se s ní dělal 4 hodiny, já rozhodně nejásám. Bohužel ji ale nepozřu, takže mi nezbývá nic jiného, než přiznat barvu a říct, že se omlouvám, ale že svíčkovou nemám ráda. Snad nikdy to nikdo nepochopil a už jsem zažila, že se lidé i urazili.
Mám to celkem těžké na oslavách a svatbách, protože tam je svíčková už klasikou. Lidé, kteří mě znají, mi většinou připraví nějakou alternativu, ale to není vždy možné.
Nemám ráda ani české buchty, to jsem ale (ne)Čech, co?
Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, co nemáte rádi vy a ostatní to milují. Ať si nepřipadám tak divně a jako nesoučást davu.
