Článek
Už od dětství jsem si hrála na to, že jsem nevěsta, a mám přesnou představu, jak má vypadat. Být nevěstou je sen asi každé holčičky, ale u mě je to možná ještě o trochu víc. Po pěti letech mě moje drahá polovička požádala o ruku a začal koloběh příprav.
Už teď víme, že svatba bude stát minimálně milion korun. Když jsme se o této skutečnosti někomu zmínili, řekli, že jsme blázni a že jsou to vyhozené peníze. Řekli nám to dokonce i naši rodiče, protože zažili rozvod a mají pocit, že je to k ničemu. Je pravda, že neoplýváme miliony a musíme si i trochu půjčit, ale chceme náš den prožít dle představ. A co je na tom nejhorší? Že to nebude kdovíjaká přepychová svatba. Máme hodně hostů, okolo 100 lidí, takže drahé bude jídlo i ubytování.
Celkem mi to zkazilo náladu, protože všichni na nás koukají skrze prsty, prý nás hosté jen pomluví a my si peníze máme nechat třeba na cestování nebo na výbavu bytu. Můj snoubenec řekl, že mi chce snést modré z nebe a chce, abych měla svatbu, kterou si přeji.
Jenže já teď nevím, jak se k tomu všemu postavit. Svatba je to o nás dvou, taková svatba je opravdu můj sen, ale jak mě všichni odrazují, tak si najednou nejsem jistá. Ptali jsme se známých a většina z našeho okolí dala za svatbu do 80 tisíc. Nechápu, protože dnešní ceny jsou opravdu vysoké a za 80 tisíc bych nepořídila ani pronájem místa.
Přemýšlím, zda jít do toho, co si přeji i přes nesouhlas ostatních, nebo se toho vzdát. Samozřejmě, že vím, jaká je rozvodovost a že možná v 50 letech změním názor, ale já žiju přítomností a teď to cítím tak, že bych si to moc přála.
