Článek
Lenka konečně po letech našla někoho, s kým jí je dobře, s kým si rozumí a s kým má stejné názory – až na politiku, což do nedávna vůbec netušila. „Nějak nás vůbec nenapadlo se někdy bavit o politice. Což zpětně moc nechápu, když teď vidím, jak je to pro Petra důležitá věc.“
„Jsme spolu chvíli, pravda, takže jsme ještě spoustu témat ani nestihli probrat, ale zrovna to politické nás možná dokáže rozehnat a dostat od sebe,“ popisuje smutně Lenka.
„Vyplňovala jsem nějaký dotazník na internetu a Petr si za mnou připravoval věci do práce. Jakmile jsem zaškrtla politickou preferenci, ozvalo se zpoza mého ramene: ‚Doufám, že si jen děláš srandu, že jo?‘
Musela jsem se otočit, abych se přesvědčila, že mluví na mě. Říkám mu, že nedělám, a nějak jsem nechápala, o co mu jde.“
„Začal okamžitě rozhazovat rukama, že to snad není možné a že jsem stejná ovce jako ostatní. Jak můžu prý mít v oblibě toho kreténa a zloděje? Koukala jsem na něj s otevřenou pusou a nevěřila tomu, co právě vidím, takové chování jsem u něj ještě neviděla. Řekla jsem mu, že si snad každý může volit a vyznávat, koho chce, a že si nepřeji, aby mi předhazoval své názory a že se o tom nehodlám bavit.“
„V tu chvíli řekl: ‚Dobře, buď já, nebo on‘ a prásknul za sebou dveřmi. Byla jsem z toho dost v rozpacích, protože se asi ukázala jeho temná stránka a já byla zklamaná, protože jsem si myslela, že mi konečně někdo bude vyhovovat. Řekla jsem si, že měl asi špatnou náladu a že vychladne a večer si o tom promluvíme.“
„Měla jsem pravdu, promluvili jsme si o tom, ale Petr názor nezměnil. Řekl, že nemůže být s někým, kdo hltá slova toho mamlase a že tomu nehodlá přihlížet. Takže buď prý změním své preference, nebo si můžu sbalit kufry.“
„Jsem teď na vážkách. Mám opravdu odejít a trápit se dál sama, nebo ho poslechnout jen tak na oko? Samozřejmě názor nezměním, ale nemusí ho znát, můžu ho tajit. Rodina a přátelé mi říkají, ať od něj okamžitě odejdu.“
Autor příběhu: Lenka
