Článek
Jít v centru do restaurace je jako navštívit cizí zemi. Buď je menu celé v jiném jazyce nebo jsou názvy jídel zcela neznámé a prapodivně pojmenované. Celkem mě to odrazuje.
Jsme v Česku. Mluvíme tu česky a většina obyvatel je také Čechů. Češtinu ale v restauračních menu najdete čím dál tím méně. Většinou je to směs cizích názvů, u kterých rozhodně nepoznáte, co znamenají. A když se zeptáte, vypadáte, že jste přijeli z vesnice, protože tomu nerozumíte.
Kam se vytratila čeština? Navíc názvy a co znamenají má znát kuchař, ne my hosté. K čemu mi je, co je demi glace nebo gaspacho? Proč to není napsané v jídelním lístku česky a obsluha je otrávená, že musí něco vysvětlovat?
Vy tu máte být pro nás Čechy, ne pro turisty. Ti si mají vzít slovník a zjišťovat, co jídla znamenají, ne lidi, kteří tu bydlí celý život.
A že nevím, co je filírování nebo blanšírování? Jsem kvůli tomu něco méně? Ne! A víte co? Kolikrát ani personál tyto názvy nezná a neví, jak se má k hostům chovat. K tomu se mračí a o milém chování se nedá mluvit.
Budu chodit jen tam, kde tomu budu rozumět nebo mi vše do posledního puntíku vysvětlí, to je totiž jejich práce!
