Článek
Celý život jsem jezdila na dovolenou s cestovní kanceláří. Všude kolem mě jsem ale slýchala, jak je to na prd a cestování na vlastní pěst je mnohem lepší. Dlouho jsem se odhodlávala, ale jakmile jsem se rozhodla, že se chci vydat do Asie, chtěla jsem prubnout cestování sama na sebe. Vlastně jsem se těšila, že poznám něco nového.
Je pravda, že jsem poznala to, co ještě nikdy. Nejela jsem sama, ale s kamarádkou, která také s tímto stylem cestování nemá zkušenost. Nechtěly jsme si nechat od nikoho radit a vše zvládnout samy. To možná byl kámen úrazu.
Možná jsme měly smůlu, možná šlo jen o naši neznalost. Ale letěly jsme z Budapeště a naší cílovou destinací byl Vietnam. Do Budapeště jsme se vydaly autobusem, kde jsme měly na jednu noc ubytování a pak hurá na letiště. Do Maďarska jsme dorazily pozdě a hotel byl daleko. Ale asi po hodině chůze, kdy jsme byly úplně vyšťavené, jsme konečně dorazily do hotelu, který byl na velmi zvláštním místě a trochu jsme se bály. Schválně jsme si zarezervovaly úplně obyčejný hotel, chtěly jsme ušetřit.
První rána přišla ve chvíli, kdy nám bylo oznámeno, že ubytování se nám ruší. Nechápaly jsme proč, a i po půlhodinovém přemlouvání se s námi nikdo nechtěl bavit. Se slzami jsme odešly a hledaly náhradní ubytování. Což se nám bohužel nepodařilo, protože v tu dobu byl v Maďarsku známý festival Sziget, takže nám nezbylo nic jiného, než jet na letiště a přespat tam. Tak to ta dovolená hezky začala.
Nějak jsme to přežily a hurá do Vietnamu! Tam jsme měly zabookovaná dvě ubytování. V prvním jsme myslely, že nás klepne, když jsme viděly tu plíseň a vrzající dveře. Nějak jsme si myslely, že v Asii levné ubytování je luxusní ubytování. Netrefily jsme se a musely v tom týden vydržet.
V druhém ubytování zase tekla úplně ledová voda a pokoj smrděl. Pak už jsme neměly žádná očekávání, ale třetí ubytování bylo v pořádku, i když nic ohromného.
Tak se zase vrátím k pobytovým zájezdům přes cestovku a cestování na vlastní pěst přenechám zkušenějším.
