Hlavní obsah

Mám problém si sednout do taxíku. Události posledních měsíců ve mně vyvolaly strach

Foto: pexels

Jezdit s cizím člověkem v taxíku je normální. Dřív jsem s tím neměla problém, ale teď ho mám.

Článek

Pro mě vždycky bylo zvláštní sedět vedle někoho v autě, koho vůbec neznám. Ale tak nějak jsem si na to zvykla a brala to jako běžnou věc. Čím dál tím častěji ale radši volím MHD nebo pěší chůzi, než si vybrat cestu taxíkem. Stresuje mě to natolik, že se toho raději vzdám. Občas ale není zbytí a volby…

Bojím se lidí

Možná vám to bude znít jako věta od psychicky nemocného člověka, ale opravdu mám zvýšený strach z cizích lidí, vzhledem k tomu, co se v poslední době děje. Lidé evidentně nejsou v psychické pohodě, a tak se uchylují k činům, které nejdou rozumně vysvětlit. Nemají problém na někoho zaútočit jen tak v metru, vytáhnout z auta ženu a znásilnit ji, použít legálně drženou pistoli a zabít jen tak několik lidí nebo prostě někomu dát jen tak pěstí. Všechny tyto věci se dějí a mám pocit, že toho je víc a víc.

Nedávno jsem musela jsem taxíkem. Nebyla jiná možnost, protože bylo pozdě a já jsem se potřebovala přesunout co nejrychleji. Už při nastoupení jsem nejásala nadšením, když jsem zjistila, že taxikář je cizinec. Neuměl moc česky, ale pořád se semnou snažil navázat kontakt. Mlčela jsem a to v něm evidentně vzbuzovalo vztek.

Začala jsem přemýšlet nad tím, v jaké zranitelné situaci jsem – jsem v jeho autě a klidně mě tu může zamknout a někam odvézt. Možná si říkáte, že by si to nedovolil a že aplikace těchto společností fungují spolehlivě. No, možná by přišel o práci, ale když někomu rupne v bedně, je mu to jaksi v tu chvíli úplně jedno.

Sáhnul na mě

Byli jsme asi 10 minut od cílové stanice, když zastavil a mně se rozbušilo srdce. Byla jsem vystrašená a bála jsem se, co bude. Asi to na mě bylo i vidět. Otočil se na mě, sáhnul mi na stehno a mrknul na mě. Odtáhla jsem se a řekla mu, ať mě okamžitě odveze tam, kam jsem si to zaplatila. Udělal něco jako „tss“, otočil se a rozjel se. Myslela jsem, že se zblázním! Hrozně jsem se bála. Naštěstí mě opravdu odvezl a nechal odejít. Ani nepozdravil.

Bohužel mě vezl domů, takže mám teď šílený strach, protože ví, kde bydlím. A lidi jsou dneska blázni, takže možná chápete, proč se bojím. Uff, už tohle nikdy nechci zažít a ani nechci pomyslet na to, co by se mohlo stát.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz