Článek
Táta od nás odešel, když mi bylo asi osm. Od té doby je můj vztah s ním na bodu mrazu. Nebo možná lépe – je nijaký. Vidíme se přesně dvakrát ročně, na Vánoce a na narozeniny (mám je v červenci, takže se vidíme v září, to dává smysl, že?)
Mám mu v podstatě za zlé, že se na mě vykašlal a sice platil všechno, co měl, ale nikdy se o mě nijak nezajímal. Moc neví, jak se mám, co mám ráda za jídlo nebo co bych si přála k Vánocům jako dárek (dá mi to, co se líbí jemu). V podstatě mě nikdy nikam nevzal, vždycky jen na nějakou procházku a jednou do zoo, to bylo před pěti lety. Vím ale, že by na tom náš vztah mohl být asi tisíckrát hůř a že bychom se nemuseli vídat vůbec. Ale každou dceru by mrzelo, že s ní její táta nechce trávit čas.
Vždycky přetrpím jeho vyprávění o tom, jak se má skvěle a co je u něj v životě nového a po dvou hodinách odcházím domů. Stejné kolečko mě čeká zase příště, ještě, že jen dvakrát ročně. Uff. Vždycky se tak dozvím, co zrovna dělá, co koupil mým nevlastním sourozencům a kde byl na dovolené. „Fajn, ale že by ses zeptal, jestli něco nepotřebuji nebo mě někam vzal? To ne.“
Už nemám ani sílu se o něco snažit, nemá to cenu. Teď ale k jádru pudla – nevím proč, ale podvědomě si za partnery vybírám ty, kteří jsou mému otci vzhledově podobní. Naposledy mě na to upozornila kamarádka, když jsem jí ho představovala: „Jéé, to je celej tvůj táta!“. No, zapříčinila tím konec vztahu, protože jsem to od té doby viděla taky a nemohla s ním mít žádný intimní kontakt, prostě to nešlo.
Podruhé jsem si to uvědomila, když jsem si prohlížela fotky bývalého přítele, když byl mladší: „Ó můj bože, to je celý můj táta!“ Dopadlo to stejně jako vztah předtím.
Co mám, proboha, dělat? Hnusí se mi to! Jenže jak se mám asi přinutit hledat si někoho, kdo má tmavé vlasy, když mě přitahují světlí blonďáci jako je ten, co mě stvořil? Mám teď pocit, že už nikdy nebudu nikdy nikoho chtít. To si mám jako do seznamky napsat: „Nesmíš vypadat jako tenhle chlap na fotce“ a připojit to, jak vypadá? To je dobrej bizár. Aktuálně jsem single a na chlapy nemám pomyšlení, ale co dál? Přidám si jako nějaký úchyl…
Zdroj textu: Marie (30)
