Článek
Když mi kamarádka volala, že jí zemřela maminka, moc mě to zabolelo. Znala jsem ji skoro celý život a mám na ni moc hezké vzpomínky. Říkala jsem jí do telefonu, ať si teď odpočine, ale ona namítla, že to určitě ne a že musí do práce. Snažila jsem se ji přesvědčit, že má nárok na celý den volna ve dne pohřbu, ale to prý není pravda. Nic takového jí zaměstnavatel nedovolil.
Je vážně neuvěřitelné, jaké podmínky si manažeři kladou a co po svých podřízených chtějí. Bez diskuze má člověk ze zákona nárok na dva dny placeného volna plus celý den pohřbu, platí to v případě, že člověk přijde o druha, dítě či rodiče.
Kamarádka si to nechala líbit, což znamená, že se jejímu šéfovi potvrdilo, že v takových praktikách může vesele dál pokračovat i u jiných lidí. A když jsem se dozvěděla, že kamarádka nejdřív byla proti a řekla, že zkrátka nepřijde celý den, a on ji odvětil, že pokud nedorazí, tak si může hledat novou práci, byla jsem slušně řečeno naštvaná.
Takové jednání je protizákonné. Za co by ji asi chtěli vyhodit? Za to, že se chtěla rozloučit se svojí maminkou a rozhodně nechtěla v ten den spěchat, natož myslet na práci?
Přijde mi, že někdy jsou pracovní podmínky opravdu velmi nelidské a že se zaměstnavatelé chovají, jako by měli pod sebou otroky, kteří nemají na nic právo.
Jen kroutím hlavou a doufám, že se tohle do budoucna změní. I z tohoto důvodu jsem živnostník a jsem sama sobě šéfem. Něco takového bych totiž nevydýchala.
