Článek
Za svůj život jsem měla jen pár vztahů a všechny byly neúspěšné. Nebyly dlouhé a doprovázely je hádky a nespokojenost. S přibývajícím věkem jsem si už říkala, že si snad nikdy pravou lásku nenajdu.
Po posledním rozchodu jsem byla zničená a rozhodla se, že potřebuji změnu a přestěhovala jsem se z velkého města na vesnici. Nikoho jsem tam neznala a možná to bylo něco, co jsem potřebovala. Nikdo o mě nic neví, nikdo mě nezná a já můžu začít od znova. Seznámím se, získám nové přátele a těšila jsem se na takový ten hřejivý pocit, kdy mám pocit, že jsem doma a můžu se kdykoliv obrátit na své sousedy.
Samozřejmě to na začátku nevypadalo moc slibně a já jsem se neseznámila vůbec s nikým. Ani trochu mi to nevadilo, protože jsem naopak poznala někoho, s kým jsem toužila se seznámit víc a víc. Byl to muž mých snů. Byl krásný, vychovaný a pozorný a bydlel jen kousek ode mě. Vyprávěl mi o lidech, kteří tam žijí a jak to tam chodí.
Nemohla jsem tomu uvěřit, ale úplně jsem se zamilovala. Bohužel jsem do toho spadla až moc brzy a v takové intenzitě, která i mě samotnou překvapila. Už bylo pozdě couvnout, a ačkoliv jsem to nechtěla, začala jsem si představovat život s ním, svatbu i děti.
Vypadalo to, že i on. Jediné, co bylo zvláštní, že mě nechtěl seznámit se svými kamarády. Nepřikládala jsem tomu moc velkou váhu.
Jednoho dne mi na dveře někdo zvonil. Byla to sousedka s koláčem s tím, že se chce seznámit. Byla jsem nadšená a cítila, že se můj život otáčí k lepšímu. Byla moc milá a hned jsme se domluvily, že se za týden uvidíme znovu.
Během konverzace u kávy se můj život obrátil vzhůru nohama. Dozvěděla jsem se totiž, že ten muž, kterého jsem viděla jako prince a „toho pravého“, je největší děvkař a podvodník. Nechodí prý jen se mnou.
Málem to se mnou seklo a nějak jsem to nevydržela a utekla. Bylo to jako kdyby se mi zbořila pohádka z karet. Jsem zklamaná sama ze sebe, že jsem se zachovala jako puberťačka a zamilovala se. Mám pocit, že z toho nemůžu ven. Přiznám se, že jsem s ním o tom ještě nemluvila, chci si to nechat projít hlavou.
Nechala jsem sebou zametat, přitom mi už není 15. Sama nechápu, jak se mi to pomohlo stát. Pustím ho k vodě to je jasné. Nejdříve se ho na to ale zeptám a uvidíme, co na to řekne.
Hrozná je pro mě představa, že jsem pravděpodobně jediná, která o tomto nevěděla a všichni sousedi moc dobře vědí, co je zač.
