Článek
Když jsem byla malá, nikdy, ale opravdu nikdy jsem nehledala dárky jako moji kamarádi. Nechtěla jsem se totiž připravit o překvapení a vždy mě udivovalo, že ne každý to takhle má. Vím ale, že se lidé i v pozdějším věku neudrží a šmejdí po bytě.
Nějak mě ale nenapadlo, že by to mohli dělat i dospělí lidé. Dárky pro mého partnera schovávám na stále stejném místě a myslela jsem, že mu stačí jen říct, ať se tam nedívá. Opravdu mě nenapadlo, že by se zachoval jinak.
Když jsem jednou nečekaně přišla z práce dřív, seděl u mé skříně a dárky pro něj si prohlížel (???). Byl to hrozný pohled, protože jsem se na ten moment těšila, až uvidím jeho překvapený výraz pod stromečkem, a ne v běžný den u skříně. Vybuchla jsem a všechny ty dárky jsem vzala a vyhodila do popelnice.
Asi za hodinu mi to docvaklo a šla jsem je vyndat. Ale byla jsem fakt naštvaná, protože mi partner sliboval, že nemá nic takového zapotřebí. Opravdu velmi dětinské chování.
Naštvalo mě to tak moc, že jsem se rozhodla, že dárky vrátím. Bude to pro něj pomsta a nedostane ale vůbec nic. Úplně si vybavuji, když mi každý rok sliboval, že se na dárky dívat nebude a on možná každý jeden rok dopředu věděl, co dostane. To je smutné.
Možná mám přehnané reakce, ale opravdu mě to zklamalo. Vždy dárky vybírám a dá mi to hodně práce a blbce ze sebe dělat nenechám.
