Článek
Šla jsem do obchodu s potravinami stejně jako každou neděli. Nakupuji si v klidu podle seznamu a najednou jsem vedle sebe spatřila ženu nízkého vzrůstu, která si dala jogurt do kabelky. Zároveň ale měla i košík s pár věcmi, takže jsem to nepochopila, ale dál jsem si všímala sama sebe.
Jenže v další uličce jsem ji u regálu se sladkostmi potkala znovu a opět si dávala sušenky do své kabelky. Zároveň ale i něco do košíku. Nezdálo se mi to a chvíli jsem ji nenápadně pozorovala. Zjistila jsem, že krade. Mohla jsem ji ignorovat a když si to teď zpětně vybavím, měla jsem to udělat. Ale já jsem se proaktivně rozhodla, že ji natočím a předám na informacích. Nechtěla jsem ji oslovovat ani konfrontovat.
Vytáhla jsem telefon a zpoza rohu jsem začala natáčet. Po pár vteřinách si mě ale bohužel všimla a nejdříve se mě normálním hlasem zeptala, co to dělám. Odvětila jsem, že nic, ale nenechala se odbýt. Řekla mi, ať jí okamžitě dám svůj telefon, s čímž jsem nesouhlasila. Najednou se proti mě rozeběhla a mně nezbývalo nic jiného, než začít utíkat.
Byla naštěstí oblejších tvarů, takže jsem věděla, že mám navrch. Utíkaly jsme jednotlivými uličkami, lidé na nás koukali jako na blázny, a já jsem se cítila neuvěřitelně trapně. Než si nás všiml někdo povolaný, uběhly asi tři minuty, a my jsme stihly oběhnout celý obchod. Mezitím se lidé shromažďovali do skupin a pozorovali celou situaci.
Zrovna na mě sprostě křičela, když ji chytla ostraha obchodu a mně se ulevilo. Fakt jsem se jí bála. Nezbývalo mi nic jiného, než před zraky všech říct, co se stalo. Ta pozornost mi byla nepříjemná. Dovolili mi odejít, takže jsem se bez nákupu sebrala a šla domů. Doufám, že skončila s tučnou pokutou a taky že ji už nikdy neuvidím.
Příště už nic takového neudělám. Tohle bylo pro mě poučení.
