Článek
Když jsem byla malá, slavila jsem Vánoce vždy jen s mámou a tátou, žádné babičky, dědečci, strýci, tetičky, zkrátka jen my tři. Od té doby se rodina rozrostla, já odešla od rodičů, našla si partnera a naše rodiny se spojily, s tím jsme začaly slavit Vánoce společně. U štědrovečerního stolu nás tak vždy bylo třeba 10, ale já jsem zjistila, že to pro mě není žádná radost ani potěšení. Musím se jen hodně otáčet a klid to není v žádném případě.
Letos se nám s manželem narodila dcera a já jsem řekla, že už s tolika lidmi trávit Vánoce nechci. Manželova rodina mi ani není moc blízká, tak nechápu, proč bychom měli být spolu. Projevila jsem přání, že chci být jen v komorním počtu a manžel mě podpořil. Ostatní ale ne, neustále mě přemlouvají a chtějí na toto téma diskutovat. Copak nerozumí tomu, že je to na každém, jak bude slavit Vánoce a já si to chci udělat po svém?
Ani jeden člen rodiny nebude sám, respektive nemusí být sám, takže nerozumím tomu, co je za problém. Chápu, dříve k nám všichni přišli a dostávali jídlo nad stůl, ale já jsem se nezastavila a stálo mě to dost úsilí. Kdyby byli na mém místě, možná by si to taky rozmysleli.
Nechápu, proč bych se k něčemu měla přemlouvat, když to tak necítím. Vyzkoušeli jsme a já chci udělat změnu. A je mi celkem jedno, co si o tom myslí ostatní, holt se musí přizpůsobit. Vánoce přece mají být o pohodě, klidu a u nás to často bylo i o dohadech, sice jen lehkých, ale já to poslouchat nechci ani nebudu.
Buďte k ostatním tolerantní a nechte je rozhodnout si sami, jak a s kým chtějí trávit Vánoce. Já se těším na dětská očička, jednoduchou večeři a koukání na pohádky, konečně to bude jako když jsem byla malá a moc se na to těším. Jen doufám, že mi to z rodiny nikdo nepokazí.
