Článek
Mlácení holek a polévání vodou mi je proti srsti
Už jako malá jsem se netěšila na Velikonoce. Vlastně trochu ano, byly prázdniny a chutná mi mazanec. Teď už mi zůstal jen ten mazanec, který si ale můžu udělat kdykoliv v roce a vůbec mi to nevadí.
Vyrůstala jsem na vesnici, takže jsem zažila opravdu pravé Velikonoce se vším všudy – brzké stávání, šlehání pomlázkou, barvení vajíček a opilí mužský. Ani jedno se mi nelíbilo a tenkrát jsem do toho byla nucena. A zařekla jsem se, že až budu dospělá a budu si život řídit sama, rozhodně to nebudu slavit. A tak se stalo.
I když se ode mě očekávaly vejce, výslužka, dekorace a nadšené zapojení, všechno jsem úspěšně ignorovala. Jenže o to víc se mě snažili kamarádi a moji partneři přemluvit, ať se mi to zalíbí. Přestalo mě bavit i to věčné přemlouvání, tak jsem začala jezdit na Velikonoce pryč a bylo to to nejlepší rozhodnutí!
Velikonoce za hranicemi
Nejdříve jsem jezdila po Česku a poté jsem začala létat i mimo ČR. Občas se ke mně přidala kamarádka, jednou dokonce i partner a pokud se mnou nemá kdo jet nebo nikdo nechce, vyrážím sama. A je to nejlepší! Pokud jste někdy cestovali sami, tak víte, jaká je to paráda. Nemusíte se omezovat, seznámíte se s novými lidmi, a tak nějak si to pořádně užijete.
Takže pokud jako já nesnášíte nějaké období, svátky, měsíce, prostě je travte jinde. Vždycky nerozumím těm lidem, kteří třeba nesnáší Vánoce, na které já mimochodem nedám dopustit a vždycky je budu moc ráda trávit v Česku, že se neseberou a neodjedou. Chápu, rodina to vidí jinak, mají pocit, že na to nemají peníze, ale vždycky se to dá nějak udělat.
Velikonoce se samozřejmě slaví i jinde, nejen u nás, ale tak nějak jinak. A nikdo mě nikdy nikde nesešlehal do modřin jako v Česku. Díky, já si tyhle dny raději užiju jinde.
