Článek
Nedávno jsem četla článek o tom, že existuje velké množství receptů na svíčkovou. O netradičních přísadách, které lidí přidávají a jak má každý rodina svůj vlastní recept s chuťovým profilem, na který si nenechá sáhnout. Radovala jsem se z toho, jak jdou lidé kreativní a zkouší nové a nové varianty. Ať už s exotickými surovinami nebo s nižším kalorickým zatížením.
Všimla jsem se, že se pod článkem slušně rozjela diskuze a když jsem otevřela komentáře, nestačila jsem se divit. Lidé si nadávali vzájemně, posuzovali své recepty a vyvraceli si, který si postup je správný a který špatný. Používali vyloženě sprostá slova a vypadalo to, že nedokážou respektovat, že každému chutná něco jiného.
Pro každého je jeho recept ten nejlepší a jiný být nesmí? Pardon, ale kde to jsme? Místo toho, abychom si slušně vyměnili názoru, podělili se o zajímavosti a o to, jak kdo postupuje, tak se posíláme do příslušným končin a odmítáme postupy jiných.
Jde přece o to, aby nám každému do jednoho chutnalo a abychom byli spokojení. Článek neměl nikoho nutit změnit své postupy a zavedené zvyky, jen ukázat, jaké varianty lidé vymýšlejí. Diskutující si to ale brali neuvěřitelně osobně a připadalo mi, jak když jim někdo drží nůž u krku, aby změnili svůj recept.
Buďme k sobě tolerantní, empatičtí a zamysleme se nad přístupy a postoji druhých. Jen náš názor nemusí být ten nejlepší. Ještě to chce slušnost a soudržnost. Pak se nám vše bude lépe dýchat i žít.
Mimochodem, jak děláte svíčkovou vy? Nakládáte ji? Přdáváte do ní smetanu ke šlehání nebo zakysanou? Někdo dává bujón, jiný vodu a další do ní strouhá vlašáky. Ochucujete citronem/octem/balzamicem?
