Článek
Sladkosti, kam se podíváš
Dnešní doba je plná cukru a nezdravého jídla. Lákadla jsem všude a je těžké se tomu vyhnout. Chce to silnou a pevnou vůli, vědět, co je zdravé a najít rovnováhu. Bohužel, mnoha lidem se to nedaří, jsou obézní, trápí je zdravotní potíže a závislost na bílém cukru. To stejné následně předávají svým dětem, kteří si tyto nezdravé návyky odnášejí a v dospělosti se příliš nedaří je potlačit nebo změnit.
Řekla jsem, že takovou výchovu já rozhodně nezavedu, protože mi záleží na zdraví svých dětí a na jejich budoucnosti. Proto jsem zvolila přístup, který se setkává s nevolí a s neoblíbeností, což pozoruji v mém okolí, včetně mých kamarádek a rodiny.
Téměř žádný přístup ke sladkostem
Nejsem krkavčí matka a netvrdím, že své dceři nedám vůbec nic dobrého. Ale vybírám si, co dostane. Už od malička ji učím, že bílý cukr je jed a že není zdravý. Ví ale, že pokud si dá občasně dortík, přičemž i u toho si může vybrat zdravější variantu, není to nic špatného. Neznamená to, že se toho nemůže dotknout, ale ví, že by to nemělo být na denní bázi.
Od jejího narození dbám na zdravou stravu a zdravé sladké. Ochucený tvaroh, zdravé dortíky, sušené ovoce, domácí ovocné bonbony, domácí zmrzlina, to vše dostává a dostávala. Stejně tak velkou denní porci ovoce. Udělala jsem experiment a dala jí na výběr – chceš Milku, nebo jablko? Hádejte, po čem sáhla. Je to právě to jablko.
Nezdravé sladkosti zná, ale nechce je
To, na co svoje děti naučíte, takové budou. Samozřejmě nevím, jaké to bude v dospělosti, to už je na ní, ale o správný zdravý základ jsem se postarala. Dokonce i ve školce odmítá sladkosti. Upřímně, ani jsem nemusela paní učitelkám říkat, ať jí sladké nedávají, zkrátka o to nestojí.
Nebylo to zadarmo a musela jsem být velmi důsledná, ale když člověk chce, jde to. Rozhodně jí nic nezakazuji a kdyby sama vyjádřila touhu či přání po něčem nezdravém, neřeknu jí, že si to nesmí dát. Dokonce jí to i koupím a dám jí z toho malou část.
Lákadla jsem všude
Mám štěstí, že je dcera jaká je, velká pohodářka a kliďas a nikdy mi nedělala scény kvůli tomu, že něco chce a já jí to nechci dopřát. Před pár dny jsme šli kolem cukrárny, zahlédla zmrzlinu a dožadovala se jí. Sice jsem jí říkala, že je nezdravá a že je plná cukru, i tak chtěla ochutnat. Možná už tušíte, jak to dopadlo. Ochutnala, řekla fuj a nechtěla ji. Místo toho jsem jí koupila řemeslnou zmrzlinu plnou tučného tvarohu a ovoce. Snědla ji s chutí a měla z ní velkou radost. A to je pro mě hlavní.
Zkuste se také zamyslet nad tím, co dáváte svým dětem, a pozměňte přístup. Stojí to za to.
