Článek
Jsem už dlouho sama, protože mám hodně náročné požadavky na partnera. Je mi už 31 let, pár vztahů jsem už měla, ale stále nepřišel ten pravý. Věděla jsem, že to přijde a možná nastal ten čas právě teď. Má to ale háček.
Na seznamce mě oslovil muž, který si se mnou píše už dva měsíce v kuse. Neuvěřitelně si rozumíme, viděla jsem i jeho fotku, je to fešák a mám pocit, že jsem se platonicky zamilovala. Skládá mi komplimenty, píše mi krásné vzkazy na dobré ráno a ptá se mě, jak jsem se celý den měla a co jsem měla k večeři.
Neuvěřitelně mi imponuje a teď přišlo pozvání, abych za ním přiletěla do Španělska do jeho vily. Teď si určitě říkáte, že je to nějaký podvod, ale! On po mně nechce žádné peníze, naopak chce hostit on mě. Přemýšlím, jestli tu vše zahodit a odletět tam. Mám sto chutí to udělat, cítím, že je to správné. Ale samozřejmě mám nějaký pud sebezáchovy a bojím se, co za tím je. Člověk si nikdy nemůže být ničím jistý a nerada bych skončila mrtvá nebo znásilněná.
Na druhou stranu mi srdce napovídá, že je to to, co mám udělat a že mě s ním bude čekat nádherný život. Kamarádi říkají, ať do toho jdu, rodina zase, ať se na to radši vykašlu.
Co když ale přijdu o největší šanci v mém životě?
Autor: Monike
