Článek
Celý život bydlím v záplavové oblasti. Mám to tu ráda, ale bohužel, jakmile přijde silný déšť, jsme na tom špatně. Nikdy jsem si nedokázala představit, že může být až tak zle. V roce 2002 jsem zjistila, jaké to je, když téměř přijdete o střechu nad hlavou. Museli jsme se evakuovat a voda nám zničila nejen věci, ale i část domu.
Oplakali jsme to, přišli o hodně a trvalo nám opravdu hodně let, než jsme se odrazili ode dna. Neměli jsme totiž tolik peněz, abychom to mohli vyřešit naráz. Problémem je, že pojištovna nechce pojistit majetek, který se nachází v záplavové oblasti. Dříve jsme pojistku měli, alespoň malou, ale teď nemáme žádnou.
Jakmile jsem začala zaznamenávat upozornění ohledně blížícího se deště, začalo se mi dělat špatně. Vzpomněla jsem si na to, co jsme prožívali a vím, že to v žádném případě nechci zažít znovu. To nezvládnu. Náš domov miluji a nezvládla bych o něj přijít. Teď mám i své děti a nedopustím, aby přišli o všechno. Jenže to je bohužel v rukou Božích a já s tím nic neudělám, i kdybych chtěla.
Aktuálně před sebou máme opravdu těžký víkend, zatím se neděje nic hrozného, ale už tu byli hasiči a upozorňovali nás na případnou evakuaci. Auto máme přeparkované a čekáme, co bude. Nedokážeme ani myslet na nic jiného a jen se modlíme.
Doufám, že dnes už jsou jistá opatření a jsme jako země na takovou katastrofu alespoň lépe připravení. Moc si přeji, aby média dělala jen drama a vůbec se ty černé scénáře nenaplnily. Možná se bojím více, než je zdravé, ale to proto, že vím, co může přijít. A dramatické zprávy tomu vůbec nepomáhají.
Přeji všem, ať zůstanou v bezpečí a ať naše majetky vydrží. Buďme silní.
