Článek
Jako z filmu
Stal se mi příběh jako vystřižený z pohádky a tak mi utkvěl v hlavě, že jsem se rozhodla s vámi o něj podělit. Může totiž pomoci hodně lidem tak, jak pomohl mně. Minulý týden jsem byla na své už klasické procházce. Vždy chodím stejnou trasu, ale dnes mne něco táhlo do parku. I když jsem věděla, že tam bude hodně lidí a já mám radši samotu, šla jsem tam. Vesmír mě to evidentně navedl.
Bydlím v Praze a z parku, do kterého jsem šla, je moc hezký výhled na město. Rozhodla jsem se, že si udělám pauzu a na chvilku se posadím na lavičku. Bylo to zvláštní, protože nikdy nedělám. Vždy jdu svých pět kilometrů bez zastavení. Vlastně se mi to líbilo, myšlenky mi proudily hlavou a já jsem si užívala ten dechberoucí pohled. Byla jsem asi až příliš zasněná, že jsem si neuvědomila, že vedle mě někdo sedí.
Když jsem se podívala vedle sebe, z počátku jsem se lekla. Byla to stará babička, která se na mě usmívala a pozdravila mě. Nejsem ten typ člověka, co by se vybavoval s cizíma lidma, ale pozdrav jsem jí vrátila.
Silný příběh
Překvapila jsem sama sebe, když jsem se jí zeptala, jak se má. A od té chvíle jsme nepřestaly mluvit. Strávily jsme spolu na lavičce hodinu a půl a za tu dobu jsem se o ni dozvěděla vážně hodně. Bylo mi s ní tak dobře..
Mluvila o krásných chvílích svého života, které zažila, ale i trablech, které si musela vytrpět. Vypadlo z ní, že měla ve svém životě tři děti, ale bohužel ani jedno už nežije. Dokonce ani její manžel. Zůstala na tomto světě úplně sama a přesto nikdy nevzdala. Skoro s otevřenou pusou dokořán jsem poslouchala její životní příběh a nevěřila jsem svým uším. První dítě jí zemřelo v prvním roce života na smrtelnou nemoc, druhé dítě nepřežilo autonehodu a třetí se utopilo. Manžel jí zemřel před pár lety a z rodiny se o ní nikdo nezajímá. Je úplně, ale úplně sama.
I přes to všechno se usmívá, nestěžuje si a užívá se každé maličkosti, která na tomto světě je. Má radost ze zpívání ptáčků, z toho, že každý den vychází slunce a že si může dát svůj oblíbený čaj. Když jsem ji poslouchala, uvědomovala jsem si, jak jsou dnes mladí lidé slabí..Nikoho z nás nepotkalo to, co jí a neustále se jen litujeme, stěžujeme si a nevíme, co se sebou. Tahle paní to nevzdala a bojovala. Protože žít má smysl a snažit se i v té nejčernější tmě vidět něco pozitivního také.
Uvědomte si, co máte a buďte vděční! I když nemáte ideální život a chtěli byste toho tolik jinak, buďte šťastní! Vše, co potřebujete, již máte a nic víc nepotřebujete. A pokud toužíte po změně, na nic nečekejte a udělejte ji. Teď hned.
