Článek
Našla jsem si nového přítele. Je hezký, hlavně inteligentní a pracovně velmi schopný. Vyrazil mi dech, když mi řekl, že jsem tak nádherná, že je mě škoda pro práci. Řekl mi, že by si přál, abych z práce odešla, protože bych si měla udržet svou krásu.
Nejdřív jsem na něj koukala jako na blázna, protože já se jako tak nádhernou nevidím, za druhé mě moje práce baví, ale občasná péče a poléhávání doma by mi nevadilo. Skládá mi neustále komplimenty a které ženě by to nelichotilo?
Po asi měsíci naléhání jsme se domluvili, že z práce neodejdu, ale přistoupila jsem na částečný úvazek. Vlastně mi to hodně pomůže a jsem vděčná, že si to můžu dovolit. Ale je to jen z praktického hlediska, nedělám to proto, že sdílím přítelův názor o mé kráse.
Trošku jsem ho musela zkrotit, aby po mě nechtěl, abych byla jen panička, co sedí doma a nechá se obskakovat. Nebavilo by mě chodit celý den po nákupech a dávat si pozor na dokonalé nehty. Jsem za prvé někdy ráda nedokonalá a navíc se nevzdám své práce. Přiznal se, že se o mě bojí, tak nechce, abych někoho v práci potkala a nahradila ho. No to je hezké, ale bude mi muset důvěřovat.
Vážím si jeho lásky, ale také sama sebe a chci být nezávislá. Pokud se o mě bude rád starat, nemám samozřejmě nic proti, ale něco bych si ráda zařídila sama.
Kamarádka i máma mě upozornili, že takové chování je divné a že by to pro mě měl být vykřičník v hlavě. Já to tak nevidím a uvidím, co se z toho vyvrbí. Je nám spolu hezky a že si myslí, že jsem krásná? Jedině dobře!
