Článek
Nejsem ještě v důchodu, ale představuji si ho tak, že se na něj na jednu stranu těším. Sice je to konečná fáze života, ale těším se na vzpomínání, přemítání a užívání si toho, co mám. Vnoučátka, konečně válení u televize a nekonečné čtení knih.
Prý to ale zas tak růžové není..
Mnoho starých lidí zůstává o samotě. A to je nepřivádí do příjemných nálad. Ať už mají, nebo nemají rodinu, často se uchylují k onomu rozhodnutí pořídit si domácího mazlíčka, často psa. A to je ten kámen úrazu.
Pes je sice přítel člověka a dokáže téměř nahradit i osobu a zlepšit náladu. Ale musíte se o něj samozřejmě i starat, což je v pokročilejším věku stále těžší a těžší. Brzy ráno vstávat, venčit ho, krmit ho, věnovat se mu a samozřejmě vám nedá pokoj. Ani na záchodě.
Možná to teď vidíte černě, ale pes vás ovšem může donutit zůstat aktivní. Hodně důchodců se zavírá doma, nechce vycházet ven a k tomu vás pes zkrátka donutí. Díky němu jdete ven na vzduch, hýbete se a máte si s kým povídat.
Ale klid? Ten mít asi se psem jen tak nebudete. Ale i to vnímám jako pozitivní, protože je to pro vás jedině dobře!
