Článek
Člověk se se zvyšujícím se věkem mění. Já jsem dřív vyhledávala samé párty a páteční a sobotní večery jsem v žádném případě netrávila doma. Chodila jsem hrát hry s kamarády, na večeře, tancovala na diskotékách nebo chodila po barech, či dokonce po divadlech.
Jenže jakmile číslo na mém narozeninovém dortu překročilo 24, začala jsem večery trávit doma. Dobrovolně a ne proto, že bych neměla kam nebo s kým jít, naopak jsem pozvánek měla dost, ale zkrátka jsem na to neměla náladu. Příčina nebyla žádná, prostě mi bylo doma dobře a to už mi zůstalo.
Jsem introvertní extrovert
Možná si říkáte, že se ze mě stal introvert a že mám úzkosti z velkých skupin lidí. Tak to vůbec není. Je pravda, že jakmile jsem delší dobu mezi lidmi, vybijí se mi sociální baterky a zase se těším na svůj čas o samotě. Rozhodně to ale není tak, že bych to nezvládala nebo mezi lidi chodit nemohla.
Mí přátelé, a dokonce i můj přítel mi začali říkat, že jsem asociální, divná a že bych se sebou měla něco dělat. Co je špatného na tom, že si raději pustím doma film a udělám občerstvení? Miluji domácí pohodu s občerstvením, kdy nemusím vytáhnout paty z domu. Obleču na sebe pyžamo, tlusté ponožky, odlíčím se, zabalím do deky a s čajem si čtu knihu, zacvičím si jógu nebo zkrátka nedělám.
Říkám si introvertní extrovert. Mám totiž vážně ráda čas sama se sebou a ven se mi mezi lidi moc chodit nechce a je mi celkem jedno, že ostatní to dělají, ale zároveň jsem hodně upovídaný člověk, který dokáže mluvit hodiny. Dokonce se dokážu otevřít i lidem, které tolik neznám. To ale rozhodně není pravidlo.
Když máte doma milovníka večírků
Když jsme se dali dohromady s mým přítelem, byla jsem ještě více společenská a chtělo se mi večery trávit jinde než doma. To se ale u mě změnilo. Co se týká jeho, miluje společnost a absolutně nepotřebuje být sám. Nebaví ho ležet na gauči a jakmile nastane víkend, ideálně by hned vypadl a je úplně jedno, kam. Je schopný přijít unavený po práci domů, odhodit batoh s počítačem a zase jít ven. Já ne, já bych šla odpočívat a užívala si pohodlí a prostředí domova. On půjde skoro kamkoliv, hlavně, když to nebude doma.
Je někdy těžké najít kompromis a je občas třeba, aby se jedna strana přizpůsobila. Takže někdy se přemluvím já a jdu ven proto, že to chce on a někdy se překoná on, aby se mnou strávil večer právě na tom gauči.
Obě povahy mi přijdou v pořádku a není důvod ani o jedné z nich říkat, že není normální.
