Článek
Mluví se o tom, že ke slušnému vychování patří to, že pustíme sednout starého člověka. Ano, ale není to žádná povinnost, která je napsaná v zákoně, takže když někoho nebudu chtít pustit sednout, nemusím. Zejména staří lidé si to pletou a volné místo vyžadují.
Morální povinnost
Samozřejmě, nemohoucím a starým lidem bychom měli pomáhat, takže je vhodné je v plném autobuse pustit sednout. Na druhou stranu někteří důchodci se chovají tak nevhodně a místo si vynucují, že se není čemu divit, když je nikdo pustit nechce. Navíc se místa dožadují často i ve chvíli, kdy je poloprázdný autobus. Mám z toho pak pocit, že to dělají schválně.
Před dvěma lety jsem byla na operaci a nějakou dobu jsem měla bolesti a musela jsem se šetřit. Pravidelně mě někdo vystrkoval z místa, protože jsem mladá a mám stát. Když jsem řekla, že jsem po těžké operaci a sedět musím, buď se začali stydět sami za sebe nebo je to nezajímalo a připadalo jim, že oni jsou důležitější.
Neustále se nadává na mladé lidi, ale ani důchodci nejsou svatí a rozhodně nemají přednost před nemocnými nebo těhotnými. To, že jste senior, neznamená, že máte nějaká práva navíc.
Odmítnutí ve mě vyvolává lhostejnost
Jednou jsem takhle chtěla v metru pustit starého pána sednout a on na mě začal zvyšovat hlas, co si to dovoluji, že nemusí sedět a ať z něj nedělám handikepovaného. Dobře, naštvalo mě to natolik, že jsem záměrně nikoho nepustila sednout dobrých několik týdnů. Bohužel. Vím, že všichni nejsou stejní, ale pro dobrotu na žebrotu.
Je to vše jen o přístupu. Pokud mě někdo slušně požádá, nemám problém mu uvolnit místo. Ono se totiž často stává, že si člověk čte nebo je do něčeho zabraný a nesleduje, kdo nastoupil. Pokud na mě ale někdo začne být nepříjemný, odmítám. Za tohle chování ať si postojí.
Buďme k sobě milí a vše půjde řešit normálně. A pustíme vás pak i sednout, nebojte.
