Článek
Češi, zejména ti mladí, začali po internetu šířit názor, že by byly pro a dokonce by i podepsali petici, aby byl důchodcům odebráno právo volit. Prý když existuje spodní věková hranice, kdy člověk může jít volit, proč by nemohla existovat i horní? Přes 150 tisíc lidí trpí demencí a tito lidé mají určovat naší budoucnost?
Senioři většinou nerozumí moderním technologiím a zastavují svými zastaralými názory a volbami pokrok. Když příliš mladí lidé nemají rozum, co příliš staří lidé? To jsou otázky, na které sama neznám odpověď a stojím mezi dvěma názory.
Rozhodla jsem se zeptat někoho, komu je nad 65 let, kým je má babička. Přečetla jsem jí pár článků a názorů od náhodných lidí a netrpělivě čekala, na její názor.
Málem jsem jí tím přivodila infarkt! Začala se rozčilovat, že důchodci nejsou na odpis, existuje prý přece nějaká svoboda a nejsme v komunismu. Má pocit, že jde o omezování.
„Čím je člověk starší, tím je zkušenější. Proč všechny důchodce házet do jednoho pytle? A co si vůbec nějaký pisálek, který neoslavil ještě ani 30. narozeniny opovažuje něco důchodcům zakazovat? Ti, co jsou na tom špatně, budou nesvéprávní, ale ten zbytek snad má ještě nějaká práva. Ano, sice tu nebudu dalších 40 let, ale 30 třeba ano, takže bych byla ráda, kdybych si sama mohla určit, kdo povede náš stát. O politiku se zajímám celý život a nebudu jen přihlížet tomu, jak mladí lidé bez rozumu volí ty, kteří by měli už dávno sedět.“
Babička není ten typ člověka, kterého oblbnou nějakou sladkostí nebo minimálním finančním příspěvkem. „Pokud by se stalo, že by nám zakázali volit, což se, doufám, nestane, přemýšlela bych nad tím, že se odstěhuju do jiné země. Tomuhle přihlížet nebudu. Já taky nikomu nezakazuju volit, pokud je moc mladý. Myslím si, že 18 let je moc málo na to, aby člověk byl schopen posoudit, co je správné a co ne, ale nikomu to necpu a rozhodně nepíšu na internet. Však ti lidé taky budou staří a pochopí, jak by se cítili, kdyby jim někdo bral jejich práva.“
Pro starého člověka je důležité co největší zařazování do běžného života a volby jim dávají pocit, že nepatří do starého železa. To byla poslední věta, co mi babička řekla. Souhlasím s ní a jsem ráda, že internetoví pisálci nejsou ve vládě a neurčují, kdo co může a nemůže.
Zároveň myslím, že k zákazu nikdy nedojde, dokud budou ve vládě sami senioři.
Zdroj: NZIP, babička Lída, autor