Článek
Tento příběh je starý několik let a stále na něj nemohu zapomenout. Nacházela jsem se zrovna v těžké životní situaci, peněz jsem neměla moc a vztahy se mi rozpadaly. Nebudu vás unavovat omáčkou a půjdou rovnou k jádru pudla.
Potřebovala jsem se přemístit z jedné strany republiky na druhou. Byla jsem na tom vážně psychicky špatně a těšila jsem se, že začnu nový život. Autem jsem samozřejmě nejezdila, takže mi nezbývalo nic jiného, než nasednout na autobus. Dobelhala jsem se ověšená věcmi k frontě a vyčkala, až se dostanu k řidiči.
Požádala jsem ho o jízdenku a když viděl, kolik mám věcí, řekl, že to snad nemyslím vážně a že není žádný stěhovák. Načež jsem se snažila vysvětlit svou situaci a řekla, že zaplatím něco navíc. Sice jsem moc neměla, ale držela jsem v ruce dvoustovku a doufala jsem, že to bude stačit. To jsem se ale spletla. Tedy stačilo by to, ale když mi řidič vytrhl peníze z ruky, prohlédl si je a zařval na mě, že natrženou bankovku mi v žádném případě nevezme. Já jsem ale viděla, že se roztrhla v tu chvíli, kdy mi ji vyrval z ruky.
S tím samozřejmě nesouhlasil a řekl, ať si vystoupím. Rozbrečela jsem se a řekla jsem mu, že musím jet tímto autobusem a že žádné jiné peníze nemám. V tu chvíli se mě zastalo hned několik cestujících a řekli, že mi klidně přispějí. Bylo to od nich neuvěřitelně hezké a nečekala jsem, že mi někdo pomůže.
Řidič ale řekl, že to nejde a že za mě nikdo nic platit nebude. Opět mi řekl, ať si vystoupím. Už mi nezbývalo nic jiného, takže jsem opravdu vystoupila ven a zůstala stát na ulici se všemi těmi věcmi a v tu chvíli jsem si uvědomila, že nemám ani ty peníze a že s nimi řidič odjel.
Chtěla jsem jen poukázat na to, že některé situace v MHD jsou opravdu otřesné a někteří lidé jsou vážně neochotní a neempatičtí. Samozřejmě se situace vyřešila a já dnes žiju celkem spokojený život, mám napravené vztahy i fajn práci.
