Článek
Rozhodla jsem se svěřit s příběhem, o kterém jsem řekla jen těm nejbližším lidem. Ve skutečnosti mě to totiž dodnes trápí.
Měla to být ta nejlepší svatba
Před pár lety jsme s mým dlouholetým partnerem připravovali svatbu. Mamka s tátou se do svatby příliš aktivně nezapojovali, ale nepřišlo mi, že by jim to bylo jedno. Mého partnera měli vždy rádi, jen párkrát se střetli v názorech, ale to je zcela normální.
Měla jsem svou vysněnou svatbu a těšila se na ni už od malička. Samozřejmě že jsem tam hned po mém nastávajícím chtěla po mém boku oba rodiče. Vybíraly jsme s mamkou mé i její šaty a vše vypadalo, že jde podle plánu.
Do cesty vstoupila dovolená mých rodičů
Asi tři týdny před svatbou mi mamka zavolala a nadšeně mi oznámila, že si zrovna s tátou koupili dovolenou. Když jsem slyšela to datum, myslela jsem, že je to vtip. Říkám jí: „Mami, ale co moje svatba? Vždyť máte odlet dva dny před naším datem!“ Na to mi řekla, že přece nebude problém tu svatbu posunout. Což opravdu nešlo, když jsme měli domluvené místo a všechny dodavatele.
Svatba bez rodičů
Odmlčela jsem se, protože bylo vidět, že nemá cenu už cokoliv říkat. Svatba se uskutečnila, ale byla bez obou mých rodičů, kteří si užívali na dovolené. Jako by nemohli jet jindy, když jsou v důchodu. Nerozumím tomu, že si to nechali ujít! Půlku svatby jsem probrečela a i když jsem si to snažila užít, moc to nešlo. V podstatě to vůbec nebyla ta svatba, kterou jsem si přála. Nebo jinak – byla dokonalá, ale bez lidí, které jsem si tam moc přála mít.
Po tom, co se rodiče vrátili, se na svatbu jednou zeptali, ale od té doby jsme se o tom nebavili. Musím říct, že jsem zklamaná, ale nejsem schopna se do tohoto tématu s nimi pouštět. Nechci ani vědět, proč se na poslední chvíli takto rozhodli.
