Článek
Ve společnosti jsme nastavení tak, že pokud nám vedle osoby, se kterou žijeme není už dobře, nerozumíme si nebo se ve vztahu něco stane, ukončíme ho. Někdy to končí špatně, někdy v dobrém, ale dva lidi si to řeknou. Musí o tom spolu mluvit, zvlášť, když mají věci v jednom bytě nebo spolu mají děti.
V přátelství je to ale jinak. Pokud cítíte, že vám kamarád/kamarádka už nedává to, co dřív nebo si nemáte co říct, proč za tou danou osobou nepřijdete a neřeknete jí to stejně, jako tomu partnerovi? Takto to totiž nefunguje, normální je, že se ti baví méně a méně, až to vyšumí. Z toho ale vznikají domněnky, přičemž jeden z nich nemusí rozumět tomu, proč se to stalo. Pokud jste byli přáteli nějakou dobu, oba si zasloužíte říct si poslední slova. Někdy ani nemusí být poslední, ale můžete si udělat pauzu a zjistit, zda si stále rozumíte nebo už jste na jiné vlně.
Lidé jsou srabi a je pro ně jednodušší beze slova odejít a nikomu nic nevysvětlovat. Ale pak jde o neuzavřenou kapitolu a nejedná se o fér chování vůči druhé straně, která možná čeká vysvětlení nebo alespoň oznámení o tom, že přátelství končí, protože to třeba už není ono.
Lidé do našeho života přicházejí a odcházejí, to je normální a je také zcela běžné, že si celý život nemusíme rozumět s tou stejnou osobu. Měníme se, s tím i naše zájmy, názory a přesvědčení a může se stát, že kamarádka ze základní školy už je úplně někde jinde než my. Některá přátelství opravdu mohou vyšumět a nemusí se nic vysvětlovat, ale to jen v případě, že je situace na obou stranách stejná a oba chápou, proč se to stalo. Pokud se ale ze dne na den přestane bavit s někým, s kým jste byli přátelé po několik třeba i desítek let, není to dobré a opravdu si zaslouží vysvětlení.
