Článek
Je mi 32 let a došla mi trpělivost se životem v Česku. Mám pocit, že člověk stále něco platí a vše je dražší a dražší. Mám několik kamarádů v zahraničí, které si rozhodně nestěžují jako já a mají se lépe. Přitom máme vystudovanou stejnou školu. Aby nedošlo k nedorozumění, mám vysokou a stejně si nemůžu vyskakovat, není to totiž záruka nějak převratného platu. Jsem úřednice ve státní sféře a v tomto věku se člověk v tabulce moc vysoko nedostane.
Vždycky jsem měla vysoké cíle a představovala jsem si super život s alespoň jednou dovolenou ročně s tím, že nebudu žít od výplaty k výplatě a budu si moci dovolit alespoň obyčejné auto. Bohužel to tak není. Vše je natolik drahé, že mi z výplaty skoro nic nezbyde. Všude nám radí, jak máme šetřit, ale z čeho?
Mám si odpustit večeři, abych ty peníze mohla ušetřit? Takový život nechci a myslím si, že mě v Česku ani nic hezkého nečeká. Jsem sama, partnera nemám, takže mám fakt jen jeden plat a vlastně mě tu nic nedrží, kromě rodiny. Rozhlížím se kolem sebe a zatím nejlépe mi vychází Asie. Napadlo mě ještě Německo, ale nechci se učit německy, nesnáším ten jazyk.
Ráda bych si našla práci jako digitální nomád, protože bych chtěla pracovat odkudkoliv. Láká mě Srí Lanka, Vietnam nebo Bali, tam bych chtěla žít, něco našetřit a koupit si nemovitost. V té buď bydlet, nebo ji pronajímat, uvidíme.
Navíc jsem letní člověk a nesnáším zimu, takže bych ráda byla někde, kde je teplo po celý rok. Chci to aspoň zkusit a přesvědčit se, zda si polepším, nebo ne. Říká se, že pokud jsme nespokojení, neseďme na zadku a udělejme změnu. Jdu do toho!
Autor: Klára
