Článek
Desátého září byl den prevence sebevražd. Tento den je důležitější než kdy dřív a uvědomíte si to, jakmile zjistíte, kolik lidí nad sebevraždou přemýšlí, odhodlává se k ní, nebo ji dokonce vykoná. O dobrovolném ukončení života se začalo mluvit s souvislosti se smrtí známého a oblíbeného herce Karla Heřmánka a uznávaného psychologa Radka Ptáčka.
Tyto dva případy byly medializované, ale ve skutečnosti je nejen v Česku, ale i světě o mnoho více lidí, kteří svůj život ukončí nebo nad tím uvažují. Už jen úvahy jsou jistým signálem, že je něco špatně. Pojďme si říct pár čísel. Denně na světě dojde až k 2 190 sebevraždám, v Česku jde v průměru o 4 sebevraždy denně, nejčastěji se jedná o osoby ve věku 15–19 let, následuje věková skupina nad 69 let. Mladí mají důvod jasný – nešťastné lásky nebo neschopnost vyrovnat se s jistými situacemi, staří chtějí ukončit svůj život dříve, než by se to stalo samovolně, často jsou důvodem nemoci a špatný zdravotní stav.
„Sebevraždu spáchá více lidí, než kolik jich zemře dohromady ve všech válkách, při teroristických útocích a v důsledku mezilidského násilí.“ – Brian Mishara, bývalý prezident Světové asociace pro prevenci sebevražd.
Proč se zvyšuje počet sebevraždídích se lidí?
Lidé se zabíjeli, zabíjí a zabíjet budou. To je fakt, který nevymizí, stejně jako to, že se neustále budeme potýkat s nemocemi. Nejde si ale nevšimnout vzestupné tendence. Faktorů, kterých tuto skutečnost může ovlivňovat, je hodně. Má na tom podíl zrychlená doba, výchova, sociální sítě, vysoké nároky na člověka, ale také fakt, že se technologicky až příliš rychle posouváme dopředu. Zároveň se potýkáme s problémem nedostatku odborníků, které mohou poskytnout psychologickou péči nebo se jedná o péči finančně nedostupnou.
Zároveň se vyrábí mnohem více a více léků, které lékaři předepisují jako na běžícím pásu, ale bohužel to není řešením. Lidé dnes raději svůj život ukončí, než aby bojovali a snažili se uzdravit. Na druhou stranu existují snahy o prevenci, vytváření preventivních programů, ale i těch záchranných, jako je Linka bezpečí, nebo dokonce někteří tvůrci na internetu se snaží pomoci těm, kteří se nachází v pro mě bezvýchodné situaci. Dnes je na světě bohužel hodně lidí, kteří jsou sami, nikoho nemají nebo nikoho mít nechtějí, zavírají se doma a utápějí se v porovnávání s ostatními.
Snižuje se počet lidí, kteří žijí zdravě, sportují, stravují se vyváženě, žijí více offline než online a preferují pobyt v přírodě anebo se svými přáteli. Dalším problémem je to, že se lidé zajímají převážně o sebe (což nemusí být hned špatně) a nekoukají se příliš okolo sebe. Je třeba otevřít oči a pokud člověk vycítí podezření, je důležité jednat. Pokusit se o rozhovor, pomáhat lidem, kteří to potřebují. Dnes mají lidé tendenci sklapnout uši a nechtějí slyšet problémy druhých. To se musí změnit.
Důležité kontakty:
Linka první psychiatrické pomoci: 116 123
Pražská linka důvěry: 222 580 697
Linka důvěry krizového centra Bohnice: 284 016 666
Linka bezpečí: 116 111
Zdroje:
