Článek
V roce 1972 došlo k letecké katastrofě – letadlo s ragbyovým týmem ztroskotalo uprostřed And. Hory v Andách jsou jedno z nejméně přístupných míst, které se nepářou s nikým, kdo je navštíví. Byť nedobrovolně, 45 lidí přežili pád letadla a snažili se přežít.
Měli naději, kterou pomalu ztráceli
Doufali zpočátku, že je budou hledat a že jim stačí přežít pár dní. Jenže z oněch pár dní se staly dva měsíce. Dva kruté měsíce bez jídla, teplého oblečení a bez jakéhokoliv komfortu a zdravotní péče. A to vše v obrovském mrazu, přičemž teplota v noci klesá až k mínus 30.
Možná by někoho mohlo napadnout, proč se už dávno nevydali na cestu a nesnažili se hory přejít. Sami ale nevěděli, jak dlouho by to trvalo, protože velehory v Andách mají délku 7 400 km a šířku 200 až 700 kilometrů. Navíc doufali, že je budou hledat a že je najdou. Později jim došlo, že i kdyby je hledali, v údolí je neuvidí.
Postupně přeživší umírali a během pár týdnů jim došlo, že bez jídla nemají šanci přežít. V místě, kde není ani možnost cokoliv chytit nebo si utrhnout, se uchýlili k tomu nejhoršímu – začali porcovat a jíst mrtvá těla. Nic jiného jim totiž nezbývalo, a i když s tím na začátku měli problém a brali to jako zločin, nakonec uznali, že lepší řešení není.
Drželi se zuby nehty
Dokonce přežili lavinu a dostali se k utrženému ocasu letadla, kde se snažili marně zprovoznit vysílačku a objevili zavazadla s oblečením a dalšími věcmi, které mohli využít.
Tři nejsilnější se vydali po dvou měsících na cestu a pokusili se hory přejít. Jeden se musel vrátit, ale dva muži se nevzdali a šli a šli a šli, přičemž je pohltilo zoufalství pokaždé, kdy před sebou viděli jen další hory a sníh. Šli dlouho, ale dostali se do míst bez sněhu a možná si mysleli, že se zbláznili, když před sebou uviděli ještěrku a za chvíli i muže na koni. To ukončilo jejich utrpení, protože jim pomohli hodní lidé a zároveň zbytek přeživších, kteří zůstali v údolí, byli zachráněni pomocí vrtulníků.
Je to neuvěřitelně silný film a když si uvědomíte, že se to opravdu stalo, běhá vám mráz po zádech. Jakmile se do nich vcítíte, při chvílích záchrany pocítíte neuvěřitelně vděčný pocit a myslíte si, že je to zázrak.
Všem velmi doporučuji film zkouknout, na ČSFD má 79 % a já osobně bych mu dala 90 %. Tenhle film mi dlouho zůstane v paměti a vzpomenu si na něj vždy, když budu mít pocit, že nemám v životě štěstí a že bych toho chtěla víc, než mám. Vždy mi dojde, že mám vše!
