Článek
Petra je maminka dvou dětí – Janince je 7 let a Adélce 5 let. Sama přiznává, že mateřství je velmi náročné období a mateřská dovolená rozhodně není dovolená. „Já jsem při výchově obou mých holek pracovala. Podnikám a nemohla jsem to jen tak utnout, pak bych se do toho špatně vracela. O to jsem to měla těžší, hlavně, když se narodila Adéla. Ta mi to totiž trochu zkomplikovala.“
„Pravdou je, že Jana byla mé a manželovo vysněné dítě. Je vymodlená, protože jsme si dítě dlouho přáli a nešlo nám to. Snažili jsme se několik let a nakonec nás zachránilo IVF. Byli jsme tak nadšení a měli radost z toho, že budeme mít potomka. Janinku jsem si teda rozmazlila, což je moje chyba, ale vždycky ji budu opečovávat!“
„No a pak to přišlo. Po asi roce a půl přišla nečekaná rána – otěhotněla jsem! Myslela jsem, že děti už mít nemůžu, a tak jsme si nedávali pozor, ani si to nijak nepojistili a ono to nějak nečekaně vyšlo, aniž bychom chtěli. Byla to rána pod pás a komplikace, protože jsme už dítě nechtěli. Jenže nemám to srdce si nechat dítě vzít, takže jsme po dlouhém rozhodování došli k závěru, že si dítě necháme. Byla to holka. Pojmenovali jsme ji Adéla.“
Petra nemá k Adéle už od jejího narození moc velký vztah. „Nevím proč, jsem zklamaná sama ze sebe a zmatená, ale nemám ji tolik ráda. Když to takhle vyslovím, cítím se hrozně. Snažím se ji brát stejně jako Janu, ale vnímám, že to tak není.“
„Řešila jsem to dokonce i u terapeuta, protože jsem si myslela, že to není v pořádku. Potvrdil mi, že skoro každý rodič má jednoho ze svých potomků radši. Ulevilo se mi, že v tom nejsem sama. Nikdy nechci, aby to Adélka pocítila nebo nějak poznala. Je to hrozné takto říct, ale stále si k ní hledám cestu,“ zakončuje Petra.
