Článek
Když se podívám kolem sebe na mámy, které mají malé děti, vidím jediné – kariéristky, které se sobecky honí za úspěchy, zatímco jejich děti se vychovávají skoro „samy“ a jakmile mají možnost, dávají je na hlídání, aby mohly jet na dovolenou. Nelíbí se mi to a řekla jsem sama sobě, že tohle nikdy neudělám. Záleží mi na tom, jaké moje dítě bude a mám ho proto, abych se mu věnovala, ne abych ho odložila pokaždé, co mám příležitost.
V práci jsem byla sice vždycky cílevědomá, ale to bylo proto, že jsem neměla děti. Jakmile jsem otěhotněla, věděla jsem, že se moje centrum zájmu a středobod mého světa mění. Jsem teď máma a ta nepracuje. Alespoň já mám takový názor. Mateřská dovolená je od toho, aby se matka věnovala dětem, nikoli ničemu jinému. Samozřejmě je to každého volba a každý si může dělat, co chce, ale pokud se budu věnovat práci a dítě upozadím, nemůžu se potom divit, že se bude špatně učit, bude mít psychické problémy nebo se nebude chovat tak, jak si představuji.
Já jsem se na názor nikoho neptala, takže jsem si to udělala tak, jak jsem uznala za vhodné. Mému synovi jsou 4 a stále jsem s ním doma. Věnuji se mu, rozvíjíme motoriku, trénujeme řeč a věnuji mu veškerý svůj čas. Cítím, že je to tak správně, ale ne všichni si to myslí. Všichni mě nutí do práce.
Tchyně i můj manžel mi neustále předhazují, že jsem líná, využívám toho, že jsem doma a nerozumí tomu, proč nejdu do práce. Prý mám konečně začít vydělávat. Jen moje máma je pro, ať si synovi věnuji co nejvíc to jde. Od tchyně neustále slyším, že mu šlapu cestičku a že si beze mě ani neuprdne. Říkám si, co jí je do toho? Není to její dítě a nikomu do toho nic není. Manžel je ovlivněný svou matkou, takže tam vlastně nevím, co si doopravdy myslí.
Já netvrdím, že budu doma stále až do konce života, ale dokud budu cítit, že mě syn potřebuje a že mu prospívá moje přítomnost, budu tady pro něj. Ať se to někomu líbí, nebo ne.
