Článek
Na Madagaskaru se k nebožtíkům staví trochu jinak, než jsme zvyklí. Možná to někomu může připadat neetické, nemorální a velmi nevhodné, ale i rituály s mrtvými lidmi do určitých kultur patří.
Tanec s mrtvými
Obyvatelé Madagaskaru mrtvého člověka pohřbí a umístí na hřbitov. To by asi nebylo nic zvláštního, to stejné děláme i my. Ale rozdíl je v tom, jak se k tělům chovají za dalších 5–7 let od pohřbení. Doslova vykopou ostatky, co zbyly z těla, očistí je, umístí do pytle a na něj napíší jméno pozůstalého. Následně s ostatky tančí, zvedají je nad hlavu k nebi a důležité je, aby byly na světle. Je to způsob uctívání.
Není to vůbec žádný smutný obřad a nekonají se tam smutky ani pláče. Naopak jde o velmi veselou událost. Místo černého a tmavého oblečení se to na rituálu hemží barvami a lidé se zdobí a ověšují různými ozdobami. Platí tím více, tím lépe.
Otázkou je, zda to není hanobení a nevhodné chování s lidskými ostatky. Madagaskarští obyvatelé pravděpodobně vůbec nepracují s myšlenkou, že by měli dát mrtvé duši klid.
Tento tanec se nazývá Famadihana a každých 5–7 let se opakuje. Po každém obřadu jsou ostatky znovu pohřbeny a po těchto letech opět vykopány.
Příležitost pro rodinnou oslavu
Tohle jsou pro obyvatelstvo chvíle, kdy se hodí se sejít, přizvat i vzdálené příbuzné a společně uctít předky. Zároveň oslavit nové potomky a užít si spolu hezký čas.
My možná známe lepší příležitosti k oslavám, ale my pocházíme z jiné kultury a společnosti a ta má jiné zvyky a tradice.
Co si o přemisťování ostatků myslíte? Je to za vás v pořádku nebo jde o neuctivé zacházení?
