Článek
Asi do dvaceti pěti let byla moje rána skvělá. Nepotřebovala jsem ani moc spát a ráno jsem vstávala s nadšením, energií a motivací do nového dne. Nic mě nebolelo, nic jsem neřešila a za 25 minut jsem byla schopna upravená vyrazit z domu. I se snídaní!
Ve třiceti jako v šedesáti
Sotva jsem se přehoupla přes třicítku, už to se mnou jde z kopce. Budím se nevyspalá i přesto, že jsem spala osm hodin, rozlámaná, se špatnou náladou a absolutně nulovou motivací. Podotýkám, že žiju šťastný život, a to jak pracovní, tak osobní. Hýbu se, jím vyváženě a moje rána jsou naprosto příšerná.
Lituji manžela, který na mě musí každé ráno koukat. Radši už ani nemluví, protože moje reakce nejsou nijak přívětivé.
Je pravda, že se z toho vždycky dostanu, ale trvá mi to tak hodinu a půl. Připadám si jak důchodce na prahu smrti. A to nepřeháním, každé mé ráno je hrozné, vypadám a cítím se jako zombie. Vždycky si ráno myslím, že den bude hrozný, nic mě nebude bavit a nic hezkého mě nečeká. Díky, že to pokaždé vyprchá.
Úděl života
Nejprve jsem si myslela, že jsem nemocná nebo dělám v životě něco špatně. Ukázalo se, že to tak prostě je a já se s tím musím smířit. Nepomohl zvýšený pitný režim, zdravá strava, brzké usínání, čtení před spaním, doplňky stravy a ani žádné vyšetření nic neukázalo.
Neumím si představit, jaká rána budu zažívat za 30 let.
