Článek
Mám tu pár hlášek, které vás po přečtení vrátí do devadesátých let. Pokud vám nic neříkají, asi jste v té době nevyrůstali. Pokud ano, schválně si je zkuste zařadit do filmu, pořadu, seriálu…
Nevím, jak to máte vy, ale já, když si vzpomenu na svoje dětství a vyrůstání, mám v sobě takový hezký hřejivý pocit, že mě někdy až mrzí, že se nemohu vrátit a že zůstávají jen vzpomínky. Je hezké se v dnešní zrychlené době, plné stresu a shonu, zastavit a zavzpomínat, jaké to bylo dřív.
Hlášky z devadesátých let
- Morfujemee
- Čágo bélo, šílenci
- Dobrou chuť, pokud zrovna obědváte..
- Harry, jdu do baráku!
- Býval dobrým policistou, ale spáchal ten nejhorší zločin..
- Pusťte Donnu k maturitě
- Vy zíráte, my zíráme
- Číslo 5: „Číslo 5 zuřiti, vztekati se...”
Zaměstnanec Novy: „Přestaň. Okamžitě.“
Číslo 5: (Vytrhne zaměstnanci pistoli z ruky.) „Á, kolt pětačtyřicet, poloautomatika, hračička.“
Zaměstnanec Novy: „Co uděláme?“
Ben Jabituya: „Já nevím co vy, ale já mám v plánu kvičet a zdrhat.“
Zaměstnanec Novy: „Souhlasím.“
Na jaké další hlášky si vzpomínáte?
