Článek
Mnohým z nás se zhoršil vztah s Ukrajincům poté, co z Ukrajiny někteří obyvatelé utekli k nám, protože nechtěli umřít ve válce. Na začátku jsme všichni nezištně pomáhali, ale dnes se nacházíme v situaci, kdy si tu ukrajinské obyvatelstvo dovoluje to, co by si nikdy dovolit neměli. Jsou hluční, nevychovaní a stále zneužívají (někteří) naší pomoci. Samozřejmě nemůžeme házet všechny do jednoho pytle, ale my Češi to rádi děláme. Jakmile se část nějaké skupiny chová špatně, hodíme k ní i tu menšinu, která se vymyká.
Zkrátka vznikla proti Ukrajincům nenávist, která už přesahuje všechny meze. Ano, také mi v některých situacích vadí a s jejich chováním se neztotožňuji, protože bych na jejich místě sklopila uši a byla ráda, že jsem v bezpečí a mám co jíst a kde bydlet, ale my to celkem přeháníme.
Co mi totiž rozhodně nevadí, je jejich kultura. Nemám problém s žádnou světovou kulturou a naopak – velmi mě zajímají. Ať už je to cizí jazyk, gastronomie, architektura nebo zvyky.
Narazila jsem, jakmile jsem se rozhodla, že svoji narozeninovou oslavu uspořádám v nově otevřené restauraci v mém bydlišti, která nabízí ukrajinské pokrmy. Moc se mi fotky jídel na sociálních sítích líbily, a proto jsem se rozhodla jít tam. Jsou to přece moje narozeniny a já dostala možnost si vybrat.
Nejen že někteří lidé účast odmítli kvůli tomu, kde se to koná, což mě velmi mrzelo, ale prošla jsem si nenávistnou vlnou v chvíli, kdy jsem sdílela fotky na sociálních sítích a ukrajinskou restauraci doporučila. I lidé, u kterých bych to nečekala, mi posílala zvracející smajlíky..
Udivuje mě, kolik nenávisti v nás je a jak daleko dokážeme zajít. Alespoň se někteří lidé v mém okolí vybarvili a já vím, s kým mám tu čest. Možná bychom si ale měli nejdřív všichni zamést před vlastním prahem, než začneme někoho vyloženě nenávidět.