Článek
Už od dětství se mi dělá špatně v autě a v autobuse. Vždycky jsem to řešila kinedrylem. V letadle se mi ale nikdy špatně nedělalo, možná proto, že se jednalo o krátké lety. Teď mě čekal asi šestihodinový let, ale nějak jsem nemyslela na to, že by se mi mohlo udělat zle. Chyba!
Letěli jsme ve skupině asi pěti lidí, letadlo bylo narvané k prasknutí a ještě jsme měli hodinu zpoždění. Mně to nevadilo, protože jsem se do cílové destinace neuvěřitelně těšila a řekla jsem si, že mi nic nezkazí ani tu cestu. Ve finále to byla ta nejhorší cesta, kterou jsem kdy absolvovala a každičký cestující z toho letadla na ni možná teď už vzpomíná se smíchem, tenkrát to ale nikomu vtipné nepřipadalo.
Vše vypadalo v pořádku, vzlétli jsme, dostali jídlo a vše probíhalo normálně. Pak bohužel nastaly celkem velké turbulence. Nejsem člověk, co se létání bojí, ale v tu chvíli se ozval můj plný žaludek jídla a mně v tu chvíli došlo, že je to průšvih. Jen své kamarádce jsem řekla, že je mi špatně a ona ukázala před sebe na pytlík. Musela jsem vypadat hrozně, protože jsem se s tím snažila bojovat, ale byla jsem zelenější a zelenější.
Myslela jsem na ten trapas, co přijde, ale už mi bylo tak zle, že mi to začínalo být jedno. Když jsem to bylo na hraně, rychle jsem vytáhla pytlík, předklonila se a začala zvracet. Jenže v tom pytlíku byla díra! Vedle mě stála letuška s vozíkem a bohužel jí obsah mého žaludku přistál na botách. Nejen, že se ve velmi krátké chvíli po letadle rozšířit smrad, který samozřejmě nešel vyvětrat, ale začínali zvracet i další lidé. Mně se teda ulevilo, ale ostatním se přitížilo.
Byla to naprosto příšerná cesta, na kterou nikdo nezapomeneme a neumíte si představit, jak na mě koukal celý personál i všichni cestující, když jsme vystupovali z letadla. Polovina lidí byla poblitá, ale mně už bylo dobře. Haha, je to moje nejodvyprávěnější historka a vždycky se nad tím pobavím. Co to pro mě znamená? Bez kinedrylu nelez do žádného dopravního prostředku!
