Hlavní obsah

Vím, že nejsem dobrý řidič a přesto řídím, ač nebezpečně. Čekám, kdy se to zlomí

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Pexels
9. 9. 6:00

Někomu je dáno shůry, ale mně Bůh talentu k řízení moc nenadělil. Řídím už nějaký ten pátek, ale špatně. Někdo tvrdí, že bych řídit neměla, když na to nemám. Někdo zas, že to nesmím vzdávat a řídit co nejvíc.

Článek

V osmnácti jsem si udělala autoškolu a i když mi to moc nešlo a spoustu věcí jsme se tam ani neučili, nějakým zázrakem jsem prošla na první pokus. Od té doby jsem trochu řídila, ale jen, když mi někdo půjčil auto. Bohužel jsem neměla moc prostoru k rozježdění, tak jsem dělala chyby a později mi nikdo auto nechtěl půjčit.

Neměla jsem finanční prostředky na vlastní auto, takže jsem musela čekat až do svých 35 let, kdy jsem si ho konečně mohla dovolit. Jenže problém byl s tím, že jsem se bála. Zkusil to se mnou přítel, ale málem jsme se kvůli tomu rozešli. Křičel na mě při každé příležitosti a dohnal mě až k pláči. Absolutně mi to nešlo, ale on mi rozhodně ani trochu nepomohl.

Sehnala jsem si učitele na kondiční jízdy a párkrát se s ním projela. Bylo vidět, že jsem toho hodně zapomněla, ale dodal mi odvahu i sebevědomí a řekl, že to bude v pohodě, že s tím nevidí problém. Po asi třech jízdách s ním to už bylo na mně.

Realita je taková, že je mi před každou jízdou špatně a musím se vůbec přemlouvat, abych auto nevyměnila za MHD. Nemám na silnicích orientaci, nepomáhá mi ani navigace a často zmatkuju. Pokud jedu trasu, kterou už znám, je to v pohodě, ale ty jsou asi dvě. Mám stres z předjíždění, z dodržování rychlosti, ale hlavně z parkování. Dělám u řízení hlouposti a jsem schopná se zapomenout při přejíždění z pruhu do pruhu kouknout do zrcátka. Už málem se mi to několikrát nevyplatilo a nedokážu se poučit.

Bojím se, že pojede záchranka a já nebudu umět uhnout, mám špatný pocit, když jedu přes vlakový přejezd a nedokážu odhadnout, jak je auto široké, takže jedu buď příliš u kraje, nebo uprostřed. Při zatáčení vždy částí auta vjedu do protisměru. Už se takhle snažím asi dva roky s tím, že jedu každý týden aspoň jednou. Jenže nemám pocit, že by se něco lepšilo. Přiznám se, že si občas spletu brzdu a plyn a taky při parkování někdy nevím, na jakou stranu mám točit volat, jak si najet a krátka nedokážu nic odhadnout.

Mám pocit, že bych to měla vzdát. Na druhou stranu je řízení velmi praktická věc a někdy je to zkrátka lepší možnost než MHD. Stále čekám, jestli se tohle někdy zlomí a já si vše zautomatizuju. Všichni tvrdí, že mám jezdit a bude to lepší a lepší, ale nějak to necítím.

Autor: Veronika

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Reklama

Související témata:
Den s řidičem

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz