Článek
Jak to tak bývá, nemáme se s tchyní rády. Respektive ona mne nemá ráda. Podle jejích slov bych mohla děti vychovávat lépe, mohla bych lépe vařit a mohla bych se samozřejmě lépe starat o jejího milovaného synáčka. Jsem na to už alergická, ale její řeči mě po těch letech nechávají chladnou. Naučila jsem se ji ignorovat a všechno, co řekne, vypouštět druhým uchem ven.
Jsem jí vděčná pouze za dvě věci – za to, jakého chlapa vychovala a za to, že mi hlídá děti. Mám dost náročné podnikání a hodně aktivit, takže se nám s manželem hodí, když děti můžeme dát k babičce. Děláme to tak dvakrát týdně. Ona svá vnoučata miluje, takže s tím nemá nejmenší problém.
Pokud můžu, vyhnu se jí. Někdy to ale nejde, například, když ji napadne, abychom jako rodina společně strávili den, nebo dokonce celý víkend. Jednou za čas na to přistoupím a naivně si myslím, že to tentokrát bude v pohodě.
Chytli jsme na domluvený víkend špatné počasí, takže jsme bohužel museli být zavření doma. Samozřejmě to je u nás doma, ne u ní, ona by nás na oběd nikdy nepozvala. A začalo to hned ráno. Že mám špatně naskládané skleničky, že je bramborová kaše neslaná, že mám neumytá okna a nevyžehleno.
Je tak drzá, že je schopná otevírat šuplíky a přehrabovat se v nich. Myslí si taky o sobě, že je mladice a že je v pořádku před námi neustále otevírat sexuální témata. Držela jsem se, ale po asi desáté výtce jsem pomalu ztrácela trpělivost.
Uprostřed oběda, který jsem jí milostivě uvařila a který krásně zkritizovala, začala řešit, že spolu asi nemáme moc dobrý intimní život, protože u mě v šuplíku našla vibrátor, a tak asi nejsme v posteli moc spokojení. Vydržím všechno, ale tohle mě zvedlo ze židle. Co si to dovoluje vůbec řešit a kdo jí pustil do naší ložnice? A proč to vytahuje před dětmi?
Naštvala mě tak, že jsem se neudržela a řízek, který jsem měla v ruce, jsem jí hodila do obličeje. Vstala, dala mi facku a já ji na to okamžitě vyhodila. Opravdu odešla a já to musela jít vydýchat.
Když jsem se vrátila domů, čekala jsem podporu, ale manžel na mě začal křičet, co si to dovoluju k jeho mámě. Skvělé, takže on je na její straně. Prý jsem ji ponížila nemůžu si dovolit po ní házet jídlo. Proboha! Máme teď tichou domácnost a nejhorší jsem samozřejmě já. Protože jsme jaksi přišli o hlídání, které potřebujeme. Odmítla nám od teď jakkoliv pomoct.
Autor: Blanka
