Článek
Žijeme dnes v době, která je odlišná oproti té dřívější. Lidé rodili děti jako na běžícím pásu a na prvním místě byla rodina. Dnes je to ale jinak a i přístup k rodičovství se změnil. Rodit děti není prioritou a rodinný život už vůbec ne. Nemá to tak samozřejmě každý, ale je čím dál tím víc lidí, kteří preferují život právě bez dětí.
Mám kamarádku, která je v produktivním věku a děti mít nemůže. Tedy alespoň to jsem si dosud myslela. Nedávno se mi ale svěřila, že je pravděpodobně normálně plodná, ale říká, že ne, protože tím chce zacpat pusu těm, kteří se jí ptají na děti. „Mě už nebaví někomu vysvětlovat, že děti nemám ráda a mít je nechci. Mám ráda sebe a chci se sama sobě věnovat. Chci si naplnit život cestováním a péčí o sebe, nikoliv o malé děcko.“
Z tohoto výroku jsem sice byla v rozpacích, ale přijala jsem to s plným respektem, sice ne pochopením, ale to už se tak stává. „Vždycky mě všichni litují, že jsem chudinka, co nemůže mít děti, ale k tomu dodávám, že mi to ani nijak nevadí, protože po nich netoužím. Někdy vynechám i toto, protože se to nesetkává s pochopením. Začíná vždy debata, proč je dobré mít děti a proč bych si to měla rozmyslet. A mě už nebaví někomu něco vysvětlovat, protože už to mám zkrátka nějak nastavené a nestojím o názor někoho jiného.“
Tenhle rozhovor s kamarádkou mě donutil zamyslet se nad tím, jaký je dnešní svět a zejména dnešní lidé. Nestaráme se sami o sebe, nýbrž o životy druhých a snažíme se jim vyloženě vnutit náš názor, i když se na něj nikdo neptal. Chceme přesvědčovat druhé o tom, co je pro ně nejlepší a nezajímá nás, co chtějí oni sami. Nechápeme lidi okolo nás, pokud mají jiné názory, myšlenky, potřeby a přání než my. A to je opravdu špatně. Chybí nám tolerance a respekt a pokud někdo nechce děti, ať je nemá. Je to čistě jeho soukromé rozhodnutí a nikomu do toho nic není. Dopadá to potom tak, že si lidé musejí vymýšlet, aby se vyhnuli nesouhlasu a vysvětlování. To je smutné.
